Rodina

Večírek

Po dvou nepříjemných zážitcích se Valentina nechtěla v domě svého otce ani ukázat, natož s ním, či jeho synem mluvit. Jako vždy jí ale nic jiného nezbývalo. Dnes se k tomu ještě konal ten večírek. Po práci chvíli chodila po městě a o hodinu později se ukázala doma, kde již pobíhala cateringová firma. Snažila se být co nejméně nápadná. Nechtěla o té nepříjemné situaci s otcem mluvit. V tichosti s zula boty a šla ke schodišti, když vtom se u ní objevil Stefano.
,,Musíme si promluvit,” přistoupil k ní.
,,Já o tom nechci mluvit,” odbyla jej Val a pokračovala po schodech nahoru.
,,Mrzí mě, že jsi to musela vidět, nejsem na to zrovna pyšný, ale mezi mnou a tvou matkou nic není. Je to dávná minulost,” nenechal se odbýt Stefano.
,,I když z toho nejsem zrovna nadšená, je to tvůj život a můžeš si dělat, co chceš. Nemůžu ti v tom bránit,” pravila klidně dívka.
,,Jsem rád, že nejsi naštvaná,” pousmál se otec.
,,Měla bych se jít přichystat,” odbočila od tématu Valentina a rychle vyběhla do svého pokoje. Výrazně si oddechla, když za sebou zavřela dveře, hodila svou kabelku na postel a šla se převléknout. Vybrané měla dlouhé, saténové šaty béžové barvy s rozparkem. Vzala si k nim zlaté lodičky i náušnice a vlasy upravila do elegantního drdolu. Byla hotová akorát v čas. Seběhla ke dveřím, kde již čekal přichystaný Stefano a společně vítali přicházející hosty. Po několika minutách se v domě ukázali i Marco se svou matkou a její přítelkyní Julií.
,,Lucio?” vyhrkl překvapený Stefano, jelikož svou ženu zde vůbec nečekal.
,,Co se tak divíš? Stále jsem tu přeci doma, ne?” ujišťovala se žena.
,,Buďte vítáni,” pousmála se Valentina. Za svou přítomnost si od Lucie vysloužila nepříjemný pohled, ale i tak pokračovala žena se svým doprovodem mezi ostatní hosty.

Zatímco se všichni bavili, Val se jako vždy schovávala někde v koutě se skleničkou šampaňského. Nikdy neměla ráda podobné akce. Vlastně ani pořádně nerozuměla, proč tohle Stefano pořádal. Po několika minutách měla toho okounění opravdu dost a dostala chuť na dort. Odložila prázdnou sklenici, když vtom do někoho narazila a oba se společně skáceli k zemi. Otřesená dívka se posadila a kontrolovala, zda se jí nic nestalo.
,,Nevěděl jsem, že Valentina Morelliová umí elegantně i padat,” pousmál se mladík, který se válel kousek od ní. Lehce vstal a nabízel Val svou pomoc. Ta jeho ruku přijmula a s jeho pomocí se i ona postavila na nohy.
,,Moc se Vám omlouvám,” litovala činu dívka a pohlédla na cizince. Byl tmavší pleti, než ona sama, měl plné rty roztažené v úsměv, černé uhrančivé oči, jež lemovalo husté obočí a tmavé vlasy ostříhané nakrátko.
,,Nic se nestalo. Vy jste jistě utrpěla větší ráno,” zasmál se hoch.
,,Alessandro N'drangheta,” představil se hoch a políbil dívku na hřbet ruky.
,,Wow... Já se ti asi nemusím představovat,” pravila nervózně Valentina.
,,Samozřejmě, že ne. Vždyť tě tady každý zná,” ujistil ji Alessandro.
,,Upřímně? Není mi to zrovna příjemné. Nejraději bych se někde schovala,” přiznala se dívka.
,,A kde je problém? Nikdo tě tady nedrží. Jestli chceš, můžeme jít spolu,” nabízel se mladík.
,,Nechci Stefana zklamat. Pořádal to pro mě. Nemůžu se jen tak vypařit,” vysvětlovala dívka.
,,Tak to chápu. Rodina vždy na prvním místě. Smím tě pozvat na skleničku?” tázal se dále Alessandro.
,,To spíš já pozvu tebe, když to platí můj táta,” pozasmála se Val a vzala si jednu z plných sklenic na stole.
,,Takže na bohaté papínky a jejich okouzlující dcery,” pronesl přípitek s humorem hoch, jež si také vzal šampaňské.