Omyl nebo osud?

Zapomenout

Když se David ráno probudil, tak Mery tam už nebyla.
D: ,,Já jsem takovej č*rák." chytl se za hlavu, když si vzpoměl co se včera stalo.
Rychle se oblíkl a zaťukal u Mery. Mery se koukla přes kukátko kdo to je. Když uviděla Davida, tak nic neřekla a odešla ode dveří.
David zabouchal znovu.
D: ,,Mery já vim, že jsi doma. Otevři."
Mery přišla ke dveřím.
M: ,,Davide prosím dej tomu všemu čas. To všechno co se stalo. Chci na to zapomenout."
D: ,,Mery otevři prosím dveře a vyříkáme si to z očí do očí."
M: ,,Nejde to. Promiň." odešla a sedla si na gauč.
David odešel zklamaně zpátky do bytu. Lehl si na postel a aniž by chtěl, tak začal brečet. Uvědomil si, že možná ztratil to nejlepší co měl a jen kvůli alkoholu a jedný blbý puse, která asi všechno zkazila.
D: ,,Že já vůl Mery neposlechl." řekl si pro sebe.
Za chvilku slyšel kkíče ve dveřích a než se nadál měl mámu v pokoji.
E: ,,Čau Daví."
David se na ní otočil i s ubrečenýma očima.
D: ,,Čau."
E: ,,Proboha co se ti stalo?"
D: ,,Posral jsem všechno."
E: ,,Cože?"
D: ,,Ztratil jsem to nejcennější co jsem měl."
E: ,,O čem to mluvíš? A kde máš Mery?"
D: ,,O ní mluvim."
E: ,,Vy jste se pohádali?"
D: ,,Ne, vyspali jsme se spolu."
E: ,,Cože jste se?!" zvýšila Eva hlas.
D: ,,Vyspali jsme se spolu!"
E: ,,Použili si aspoň ochranu?"
D: ,,Jasně, že jo..."
E: ,,A co je na tom špatnýho?"
D: ,,Všechno mami, všechno. Prostě se to nemělo stát. Měl jsem Mery poslechnout. Prostě nejlepší kamarádi se po tolika letech kamarádění spolu vyspí a všechno je v prdeli, ale absolutně všechno."
E: ,,Tak si to nechte oba dva projít hlavou,zapomenout a srovnejte si myšlenky a tak."
D: ,,Jenže to je na tom to těžší. Zaponenout. A víš co je nejtěžší?"
E: ,,Co?" zeptala se Eva...