Omyl nebo osud?

Velký miminko

Vezmeme to trošku hopem.
Malýmu Ondráškovi jsou 3 roky.

Po Mery má obličejík a to že je citlivej. Jinak je celej David. Má po něm krásný, velký, modrý kukadla, hustý řasy, tmavší vlásky, postavu i chování. Prostě celej David. Je moc šikovnej a rychle se všechno učí a nad vším přemýšlí. Mery nastoupila zpátky do školy a David studuje medicínu v Rubavě.
Bylo ráno a David s Mery se probudili nastejno.
D: ,,Dobrý ráno." usmál se a dal Mery pusu.
M: ,,Tobě taky." usmála se.
David se k ní přitulil co nejvíc.
M: ,,Copak Daví."
D: ,,Chci si užít chvilku, než se přiřítí to malý torpédo😂."
Jen co to dořekl, tak Ondrášek začal bušit do dveří.
O: ,,Maminkooo, tatínku stávejte."
D: ,,Neeee... ještě chvilku."
M: ,,Je otevřeno Ondrášku."
D: ,,Ale notak." koukl se na ní.
Ondrášek otevřel dveře a vyskočil si i s muchláškem v ručičkách mezi Davida a Mery. David se koukl na telefon kolik je hodin.
M: ,,Kolik je?"
D: ,,Půl 7."
M: ,,Jo tak to máme čas."
D: ,,To jo."
O: ,,Kdo mě vyzvedne dneska ze školky?"
D: ,,Já a potom vyzvedneme maminku ve škole ju?"
O: ,,Dobře." usmál se a vrhnul se na Davida.
D: ,,Hele ty raubíři." začal ho lochtat a malej se smál jak o život. Mery se taky smála.
M: ,,Tak já vám jdu udělat něco k jídlu jo?"
O: ,,Joo."
Mery vstala a šla do kuchyně.
David s malym ještě chvilku dělali kraviny.
O: ,,Tatínku?"
D: ,,Copak Ondrášku."
O: ,,Proč musí maminka chodit do školy a ty taky?"
D: ,,Noo, když si se narodil, tak mamince bylo 17 a mě 18. Já jsem akorát maturoval, ale maminka musela školu přerušit, protože už tě měla v bříšku."
O: ,,Aha.. A je to těžký?"
D: ,,No jak kdy, musíš se hodně učit víš?"
O: ,,Aha a v kolik pro mě pijdeš?"
D: ,,Uvidim jak to budu stíhat, ale zkusim po obídku."
O: ,,Dobře."
D: ,,Tak pojď vstávat."
O: ,,Já chci odnést." natahoval ručičky k Davidovi."
D: ,,Tak pocem ty naše velký miminko." usmál se na něho a vzal si ho do náručí.