Omyl nebo osud?

Nespí...

Byl večer. Mery malou nakojila a snažila se jí uspat. Jenže malá ne a ne usnout. Celý dva týdny nic, až teď se rozhodla, že oba rodiče potrápí a hodně. Řvala jak tur. Týnka spala, ale Ondra nemihl spát. Rozhodl se, že zjistí situaci. Šel do ložnice.
O: ,,Co jí provádíte, že tak řve. Nešla by nějak vypnout?" řekl rozespale Ondra.
Mery s Davidem se zasmáli.
M: ,,Neee Ondrášku, fakt nejde vypnout😂." smála se Mery a dyndala jí na ruce.
O: ,,A nechce třeba mlíko?"
D: ,,Ty si chytrej Ondro. Budeš se divit, ale nakrmená je."
O: ,,Tak já nevim.. Hlavně jí uspěte, já bych se taky rád vyspal. Nebo začnu taky řvát." otočil se, zavřel dveře a šel si lehnout."
M: ,,Ten mě zase dostal😂." smála se Mery.
D: ,,To jsme dva." zasmál se i David a vzal si malou k sobě.
D: ,,Bobíšku už neplakej, kde je to hodný spokojený miminko co spinká celou noc."
Malá řvala jak o život asi další hodinu (je půl jedný ráno).
Ondra asi za další hodinu přišel.. Opět celej rozezspalej a nabroušenej.
O: ,,To se nedá vydržet... Jdu k babičce."
D: ,,Nikam, určitě spí."
O: ,,Nespí... A já se potřebuju vyspat."
M: ,,Jen jdi a Týnka?"
O: ,,Ta spí jak zabitá."
M: ,,Tak jdi."
Ondra zaťukal u Míši.
Mí: ,,Ondrášku? Co tady děláš?"
O: ,,Maruška brečí už asi dvě hodiny a já nemůžu usnout."
Mí: ,,Tak pojď."
Ondra vešel dovnitř.
Mí: ,,Můžeš ke mě do ložnice."
Ondra kývl, lehl si a v tu ránu usnul. Míša ho přikryla a lehla si k němu.
Zatímco Mery s Davidem se snažili uspat malou.
D: ,,To už snad není možný..." dyndal jí na ruce.
M: ,,To jo..."
Malá si po 2 a půl hodinovým nepřetržitým řvaní zívla a usnula.
D: ,,Co se stalo?"
M: ,,Asi už jí to vyčerpalo, aspoň, že spí."
D: ,,No to jo." položil jí opatrně do hnízdečka a s Mery si lehli každej z jedný strany, dali si pusu a usnuli.