Omyl nebo osud?

To se vyřeší

Uběhly další 2 týdny. Týna už není v úmělým spánku, to se bohužel nedá říct o její mámě. Za celý 3 týdny se nezměnilo vůbec nic.
Ondra jako každý jiný den sedí u Týny.
O: ,,Hrozně jsem se o tebe bál." držel jí za ruku.
T: ,,To já ti věřim." pohladila ho po tváři.
O: ,,Bylo to pro mě hroznej pocit vidět tě jen tak bezvládně ležet a nedělat nic. Málem jsem se porval i s tátou o to abych mohl bejt u tebe, když se tě snažili nahodit."
Týna jen koukala co dokáže udělat láska k tomu druhýmu. Ví, že jí Ondra miluje, ale nevěděla, že až tak moc. Myslela, že už to víc nejde. Ondra jí přesvědčil, že to jde.
T: ,,Miluju tě."
O: ,,Já tebe taky." naklonil se k ní a dal jí pusu.
T: ,,A jak to vypadá s mámou."
Ondra znejistil.
O: ,,Noo..."
T: ,,Ondro řekni mi to, já jsem připravená na všechno."
O: ,,Není to moc dobrý. Celý 3 týdny beze změny. Hlavně až ti to bude říkat taťka nebo někdo, tak dělej, že o ničem nevíš. Podrazil bych taťku."
T: ,,Jasně."
O: ,,A kdy tě pustí?"
T: ,,Snad do 3 dnů. Teda aspoň to co říkala ta hodná doktorka."
O: ,,Vali? Taková blonďatá?"
T: ,,No."
O: ,,Jo Vali, je moc hodná."
T: ,,To je." usmála se.
Ondra se rozloučil s Týnou a šel za Davidem do kumbálu.
D: ,,Čáu."
O: ,,Čau, jdem dom?"
D: ,,Jo, jenom se převlíknu."
O: ,,Jasný. Mmm tatí?"
D: ,,No?"
O: ,,Až pustíte Týnku, mohla by bej u nás? Než se zotaví její máma?"
D: ,,Jo asi jo. Ještě to probereme s mamkou jo?"
O: ,,Dobře." usmál se Ondra.
D: ,,A co ta její babička?"
O: ,,Ta bydlí v Praze."
D: ,,Jo takhle."
O: ,,Doufám, že se nebude stěhovat. Nechci jí ztratit
D: ,,To se vyřeší." 
David se převlíkl a odešli domu.