Omyl nebo osud?

Našel si?

Ondra nalil Týnce fantu a šli do pokoje.
T: ,,Máš moc pěknej pokoj."
O: ,,Jo děkuju." usmál se Ondra.
Chvilku bylo takový to traný ticho. Ani nevěděli jak a usmívali se na sebe. Začali se k sobě přibližovat a dali si pusu. Když se od sebe odtrhli, tak se na sebe jenom usmáli.
T: ,,Víš Ondro."
O: ,,No?"
T: ,,Jsi hrozně fajn kluk, jsi hezkej a mám tě ráda."
O: ,,Ale?"
T: ,,Žádný ale. Mám tě ráda."
O: ,,Jo já tebe taky. Jsi hezká a milá holka."
T: ,,Děkuju." usmála se. ,,A tam ta pusa."
O: ,,No? Překvapila si mě, ale byl jsem moc rád."
T: ,,Jo? Myslela jsem si, že se budeš zlobit nebo se mi smát."
O: ,,Ne ne. Mmm, víš já bych chtěl aby jsme byli víc než kamarádi."
T: ,,Já taky." usmála se a dala Ondrovi pusu. Ondra se usmál a přitáhl si jí k sobě.
O: ,,Takže spolu chodíme?"
T: ,,No vypadá to tak."
O: ,,Jsem moc rád."
T: ,,Já taky, ale už musim jít, ještě mám trénink."
O: ,,Dobře, tak mi potom napiš jo? Šel bych s tebou, ale nemůžu a do školy ještě tak tejden nevlezu."
T: ,,Dobře. Já se kdyžtak zítra zase stavim jo?"
O: ,,Dobře." usmál se Ondra a šel vyprovodit Týnu ke dveřím.
T: ,,Nashledanou."
D: ,,Ahoj."
Týna vycházela ze dveří a dali si ještě pusu.
O: ,,Nezapomeň napsat."
T: ,,Neboj se."
O: ,,Tak pa."
T: ,,Pa." usmála se a seběhla schody dolu.
Ondra přišel za Davidem do obýváku a sedl si k němu.
D: ,,Co ti chtěla?"
O: ,,Nic."
D: ,,Jo a proč jste si dali pusu?"
O: ,,Ty si šmíroval."
D: ,,Ne, ale bylo vás slyšet až sem..."
O: ,,No tak jsme spolu začali chodit..."
D: ,,Jo vždyť já ti to přeju, jen jsem se zeptal."
O: ,,Jo.. Co vybíráš?"
D: ,,Dovolenou, chci to dát mamce k narozkám."
O: ,,A našel si?"
D: ,,Našel." otočil k němu noťas.