Omyl nebo osud?

Nedostanu

N: ,,Davídku." volala na něho Nina.
David si povzdechl.
D: ,,No?" otočil se.
N: ,,Ahoj." usmívala se na něho.
D: ,,Čus."
N: ,,Jak se máš?"
D: ,,Super a ty?"
N: ,,Jo ujde to.. Ty jsi ještě s tou Marií?"
D: ,,Jsem no a budu. Hele já musim, tak zduř."
N: ,,Ahojky." usmála se falešně.
David dorazil domu.
D: ,,Kde je?"
M: ,,Kdo?"
D: ,,Ondra, kdo asi?"
M: ,,V pokoji. Proč? Stalo se něco?"
D: ,,To se teprve stane."
M: ,,Co vyvedl? Nebo známky?"
D: ,,Ne známky má pěkný, ale to co mi vyprávěl Konečný. Učitelům dochází trpělivost."
M: ,,Je to kluk, je v pubertě. Nech to plavat. Hele ty si v jeho věku byl stejnej, ne-li horší." zasmála se Mery.
D: ,,To je fakt, stejně by mě neposlechl."
M: ,,No vidíš."
Ondra vylezl z pokoje.
O: ,,Čáu."
D: ,,Čau."
O: ,,Co tříďas?"
D: ,,Dobrý.. Známky máš pěkný, ale trošku se klidni jo? Učitelé si stěžujou a dochází jim trpělivost."
O: ,,Jo dobře." vzal si něco z ledničky a šel zase zpátky.
D: ,,Kde máme tu naší malou princezničku?"
M: ,,Spinká v ložnici."
Jakoby je malá slyšela a začala pofňukávat.
D: ,,Já tam dojdu, v klidu si to dojez."
Mery si šla sednout do obýváku a David šel pro malou.
D: ,,Kdopak se nám to vzbuďánkoval co?" vzal si jí a dal jí pusu na tvářičku.
Přebalil jí a šel s ní za Mery.
M: ,,No ahoj drobku." polochtala jí na nožičce. Malá se trošku zakřenila.
M: ,,No joo.. Ty si stejnej ksichtík jako tatínek." zasmála se Mery.
D: ,,No a maminka je pěkně drzá😂. Asi večer dostane na zadek."
M: ,,Nedostanu. Mám šestinedělí."
D: ,,Ještě furt?"
M: ,,Noo vždyť malý jsou skoro 4 tejdny. Takže to musíš ještě 2 vydržet."
D: ,,To je hrozně dlouhý, když nemůžeš nic."
M: ,,Já vim, to zvládneš."
D: ,,No co mi jinýho zbejvá😂."
M: ,,To je fakt😂." smála se Mery.