Omyl nebo osud?

Půjdeš ke mě?

Nejdem si lehnout taky?"
M: ,,Jasně, ale nejdřív se jdu opláchnout."
D: ,,Tak jdeme spolu?" usmál se šibalsky.
M: ,,Tak jo, ale nic nebude. Jsem fakt hodně utahaná."
D: ,,Jasně, vždyť já taky."
Opravdu se jen opláchli a sundali ze sebe spocený oblečení. Mery si vyndala z kufru jenom tričko a kalhotky a David boxerky. Přitulili se k sobě a usnuli taky.
Mery se probudila něco kolem 9. David s Ondrou ještě spali. Mery se oblíkla a začala si číst knížku. Za chvilku vylezl Ondra celej bledej.
O: ,,Mamí?" zašeptal.
Mery se na něho podívala.
M: ,,Proboha Ondrášku, co ti je?"
O: ,,Je mi hrozně blbě."
M: ,,Tak si lehni, kdy si naposledy jedl?"
O: ,,Jak jsme dostávali to jídlo v letadle."
M: ,,A měl si hlad."
O: ,,Měl, ale byl jsem hrozně utahanej ani nevim, že jsem si svlíknul ty tepláky."
M: ,,Ty ti svlíknul taťka, to už si spal. Počkej, mám tady kolu, tak ti jí vybublinkuju a zkusim ti jí dát jo?"
Ondra přikývl a lehl si do postele.
Mery vzala kolu, skleničku a šla za Ondrou do postele.
O: ,,Půjdeš ke mě?"
M: ,,No jasný." usmála se a sedla si k němu na postel. Vybublinkovala mu kolu a dávala mu to po lžičkách.
M: ,,Je to lepší?"
O: ,,Jo." zakejval hlavou a přitulil se k ní. ,,Taťka ještě spí?"
M: ,,Jo jo."
O: ,,Budeš tady se mnou?"
M: ,,No jasný. Hele taťka mi říkal, že by si chtěl sourozence?"
O: ,,Jo chtěl. Nechci bejt jedináček, ale taťka říkal, že vám to nejde už od mých 10 nebo co?"
M: ,,No nejde. Ale tak snad se to někdy povede.. Když mi bylo asi 25, tak mi umřel brácha, kterej byl nemocnej a taky jsem to nevěděla dlouho až mi to babička jednou řekla."
O: ,,Měla si ho hodně ráda, že jo?"
M: ,,Jo měla. Je to na prd bejt jedináček. Teda jak v čem no. Taťka by ti mohl vyprávět."
O:  ,,No to jo." usmál se Ondra.