Omyl nebo osud?

To je vedro

Mery se taky usmála a dala mu pusu.
D: ,,Každopádně je mi to jedno, hlavně aby to bylo zdraví."
M: ,,To je fakt." usmála se Mery.
Bylo něco kolem 12 hodiny dopoledne místního času, když přistávali v New Yorku. Vystoupili, prošli celní i pasovou kontrolou a čekali na další let, který jim letěl za 2 a půl hoďky.
O: ,,Mě se chce spát."
D: ,,Tak si lehni na zem nebo si lehni na mě."
O: ,,Hmmm." nakonec se rozhodl, že si lehne na zem pod Davida a Mery. Dobrý na tom bylo to, že tam byl koberec, takže nebyl na studený zemi a skoro každej druhej tak ležel, takže nebyl za toho divnýho. Jen co si Ondra lehl, tak usnul.
M: ,,Je pravda, že mě se spát taky chce."
D: ,,Tak si lehni na mě a zkus usnout."
M: ,,Mmm tak jo."
Když vyhlašovali nástup do letadla, tak David vzbudil Mery.
D: ,,Lásko." pohladil jí po tváři.
M: ,,No?"
D: ,,Už je nástup do letadla."
M: ,,Jo."
David budil i Ondru. Zatřásl s nim.
D: ,,Ondro, vstávej."
M: ,,Ty si jemnej😂."
D: ,,No co? Bych ho jinak nevzbudil."
Ondra vylezl. Nasedli do letadla ve kterym je čeká dalších 5 hodin letu na Floridu.
M: ,,Už se těšim."
D: ,,To já taky." usmál se David.
Než se nadáli, tak přistávali v Miami. Bylo něco kolem půl 5 ráno.
Vystoupili z letadla, našli si kufry a šli hledat bus, kterej je odvezl na hotel.
O: ,,Ty vole to je vedro."
D: ,,To jo."
Nasedli do autobusu a vyjeli. Za necelou půlhodinku byli na hotelu.
Tim, že David anglicky umí, tak se dorozuměl, vzal klíče od pokoje a šli.
O: ,,Rozlámanej jak hračky z Číny. Fakt už se těšim do postele."
D: ,,Já taky."
M: ,,Já taky."
Odemkli a všichni zůstali stát jak opařený.
O: ,,No doprdele."
D: ,,Nebuď sprostej Ondrášu.."
O: ,,No jo." protočil očima. ,,Já jdu spát. Dobrou." zalezl si Ondra do postele a v tu ránu usnul.
Mery s Davidem se nad nim usmáli.
M: ,,Jako když byl malinkej. Je to stejně neuvěřitelný, že už mu je 14."
David Mery objímal zezadu.
D: ,,To teda jo.
David mu sundal akorát tepláky a nechal ho spát jenom v trenclích a tričku.