Omyl nebo osud?

Strach

Ondra se vrátil něco kolem půl 11. Myslel si, že David s Mery spí. Potichu otevřel dveře, jen co je otevřel, tak na něho David vylítl.
D: ,,Víš kolik je hodin?! Měli jsme o tebe strach!"
O: ,,Vím kolik je hodin.."
D: ,,Kde si byl?!"
O: ,,Trošku zbytečná otázka tati ne?"
D: ,,Nebuď drzej! A to s tou Týnou platí, nebudeš se s ní vídat."
O: ,,No to jo." zakroutil očima a zapadl do pokoje.
Ráno se potichu vykradl z bytu a šel za Týnou. David i Mery byli z něho na nervy. David proto,že neposlouchal a byl drzej. Mery proto, že měla o něho strach, aby neudělal nějakou blbost.. David byl hodně ale fakt hodně naštvanej, Mery, taky, ale zase nechtěla kvůli prckovi. Spíš měla o Ondru strach...
Bylo něco kolem 10 hodiny a Ondra nikde.
M: ,,Co když se mu něco stalo Davide?"
D: ,,Lásko v klidu, nestresuj se. Víš moc dobře, že to dělá schválně, tobě ani mrňouskovi to nedělá dobře. Neboj, on se vrátí."
M: ,,Jenže co když... Co když někde leží zraněnej, nemůže se hejbat nebo něco." začala Mery brečet.
David jí objal.
D: ,,Notak Mery, nebreč. Vrátí se, uvidíš."
M: ,,No snad jo."
David jí utřel slzy a objal jí.
D: ,,Mysli na pinďu, že stres pro něho není dobrej a pro tebe taky ne. Já si to s nim vyřídim za oba dva." dal jí pusu. Mery se pousmála a dala mu taky pusu.
M: ,,Mám o něho strach, tohle nikdy neudělal. Nevím proč to dělá.. A nemyslím si, že je to kvůli tomu mrňousovi. Sourozence chtěl."
D: ,,Je po mě no, když si něco vezme do hlavy, tak neustoupí a půjde za svým. Jediný co mě opravdu štve je, že to odnášíš hlavně ty a pinďa." pohladil Mery po břiše.
M: ,,Já vím. Snažím se být v klidu, ale nejde to.. Bojím se o něho, jsem jeho máma i když mě i tebe takhle nervuje, tak furt ho nadevše miluju, je to můj syn a nechci aby se mu něco stalo."
D: ,,Vždyť já to mám stejně lásko. Vrátí se." pohladil jí po tváři a dal jí pusu.