Omyl nebo osud?

Týnko co je?

O: ,,Odvezl by jsi mě za Týnkou?"
D: ,,No jasně."
David odvezl Ondru za Týnkou a potom jel domu.
Ondra přišel na pokoj, kde je Týna. Zaťukal a vešel. Když tam vešel, tqk Týna ležela na posteli zády k němu, ani se neotočila, když přišel.
Ondra přišel blíž a viděl, že brečí.
O: ,,Ahoj Týnko. Co je?"
T: ,,Ahoj."
Ondra si sedl na postel a objal jí. Týnka se rozbrečela ještě víc.
O: ,,Týnko co je? Co se stalo?"
T: ,,Mmmáma."
Ondrovi to došlo.
O: ,,To je mi líto." pevně jí objal. ,,To znamená, že se budeš stěhovat?"
T: ,,Ne, babička se přestěhuje sem. Kvůli škole."
O: ,,Pojď sem." objal jí znova. ,,Kdyby si cokoliv potřebovala, tak mi řekni. Já to zkusim zařídit.
T: ,,Chci pryč z nemocnice a taky mámu."
O: ,,To první bych zládnout mohl. To... to druhý už ne."
T: ,,Já vím, jsi hodnej. Děkuju." pousmála se a dala mu pusu.
O: ,,Není za co.."
T: ,,Ale je."
Ondra si vylezl k Týně na postel, aby se o něho mohla opřít.
T: ,,Nevynadá ti někdo."
O: ,,Neboj se."
Týna si na něho lehla. Ondra jí objímal a hladil jí ve vlasech.
O: ,,Než babička dorazí, tak můžeš bejt u nás."
T: ,,A co vaši?"
O: ,,Těm jsem to říkal a souhlasili. Nevadí jim to. U nás se budeš mít dobře." dal jí pusu.
T: ,,To já vím, ale i tak to nejde."
O: ,,Proč ne? Ty u nás nechceš bejt?"
T: ,,Jasně, že chci lásko, ale nejde to, abych vás otravovala."
O: ,,Ale ty nás neotravuješ. Já bych chtěl aby si u nás byla." objal jí Ondra.
T: ,,Uvidíme co a jak ju?"
O: ,,Dobře a kdy tvoje babička dorazí?"
T: ,,Tak za týden až dva. Má nějaký povinnosti v Praze."
O: ,,Tak to jo. Já si dojdu na záchod a hned jsem tu jo?"
T: Jo, jasně."
Ondra šel nejdřív na záchod, když vyšel ven, tak volal Davidovi.
Ten mu to ale nezvedal...