Omyl nebo osud?

Vyjde nám to

D: ,,Čáu."
O: ,,Ahoj." usmíval se Ondra.
D: ,,Co je? Že se tak usmíváš."
O: ,,No když odcházela, tak mi dala pusu na tvář."
D: ,,Jo taaak." usmál se David.
O: ,,No."
D: ,,A pozval si jí někam?"
O: ,,Jo půjdeme potom ven až mě pustíte."
D: ,,No to se moc neraduj. Z nemocnice jo, ale minimálně tejden ještě budeš doma."
O: ,,Proč?"
D: ,,Máš naražený žebra."
O: ,,Jo aha a co ten blbec?"
D: ,,Nevim a je mi to jedno. Hlavní je, že jsi v pořádku ty."
O: ,,Jo to jo."
D: ,,Hele já jdu. Zase zejtra jo?"
O: ,,Jo, tati?"
D: ,,No?"
O: ,,No myslíte si, že se vám povede ještě někdy jeden prcek?"
David se zarazil. Nečekal to.
D: ,,No já nevim, proč?"
O: ,,Nebaví mě bejt jedináček. Jako jo mám všechno pro sebe, ale chtěl bych nějakýho sourozence."
David si sedl na postel.
D: ,,No takhle chtěli jsme ho už někdy, když ti bylo asi 9 nebo 10. Jenže mám to nešlo a tak jsme se smířili s tim, že budeš jedináček. Jenže nám to moc dlouho nevydrželo a zkoušíme to furt. Nejde nám to."
O: ,,Třeba se to povede."
D: ,,Jo třeba jo. Hele tak zejtra jo?"
O: ,,Jo a pozdravuj mamku."
D: ,,Budu."
David odešel a šel na lékařák, kde se převlíkala i Mery.
D: ,,Ahoj."
M: ,,Je ahoj Daví." usmála se a dali si pusu.
D: ,,Hele víš co z toho našeho génia dneska vypadlo?😂"
M: ,,No copak?"
D: ,,Že chce sourozence a nebaví ho bejt jedináček."
M: ,,Jako fakt?"
D: ,,Jo."
M: ,,No tak vidíš. Musí se nám to povést."
David jí objal.
D: ,,Lásko, vyjde nám to." dal jí pusu do vlasů.
M: ,,Musí."
D: ,,No tak se na to vrhneme ne?" usmál se šibalsky a začal jí líbat.
M: ,,Ale ne tady😂."
D: ,,Tak jdeme?" 
M: ,,Jasně." usmála se, chytli se za ruce a vyrazili domu.