Omyl nebo osud?

Mám ho rád

O: ,,No nevím. Jsem rád, že jsi mi odpustila aspoň ty." pousmál se. ,,Tak já jdu, ahoj." objal jo a odešel.
M: ,,Ahoj."
Mery si sedla zpátky. Byla naštvaná a tentokrát na Davida.
Oba dva měli po službě a převlíkali se na lékařáku. David přišel k Mery a objal jí zezadu.
M: ,,Nech mě, Davide.."
D: ,,Proč?"
M: ,,Ještě se blbě ptej.."
D: ,,Jo ty myslíš Ondru?"
M: ,,Bingo, ty chytrej!" koukla se na něho Mery a vyšla naštvaně z lékařáku. David si vzal mikinu a šel taky.
D: ,,Lásko počkej." doběhl jí David.
M: ,,Nebudu čekat."
D: ,,Notak lásko. Jen mu vracím to, co on dělal nám."
M: ,,Ano, ale asi tak 100x hůř Davide!Uvědomuješ si to, že on má pocit, že ho nemáš rád?"
D: ,,Uvědomuju a mám ho rád."
M: ,,Ale on to bere jinak..."
D: ,,Dneska si s nim promluvíme oba dva."
M: ,,Jestli s tebou ještě mluvit bude.."
D: ,,Bude."
M: ,,Víš, že timhle mě stresuješ i ty?"
D: ,,Promiň." objal jí a dal jí pusu.
M: ,,Hmm."
Došli domu. Ondra byl v pokoji.
D: ,,Ondro." řekl David.
S Mery si sedli na gauč. Ondra za chvilku přišel.
O: ,,Něco jsem vyvedl?" zeptal se nejistě.
D: ,,Ne, nevyvedl si nic. Chtěli jsme si s tebou promluvit."
O: ,,Jo aha." sedl si do křesla naproti nim.
D: ,,Hele Ondro jestli si myslíš, že tě nemám rád nebo tak něco. Není to pravda, mám tě moc rád, jen jsem ti chtěl vrátit to, co si dělal ty nám."
O: ,,Jo já tě chápu a promiň mi to jak jsem se choval. Nevím co to do mě vjelo.."
D: ,,Takže všechno dobrý?"
O: ,,U mě jo, jestli u vás. Tak to už je na vás dvou."
M: ,,U mě jo."
D: ,,U mě taky."
Ondra se pousmál.
D: ,,A nechceš si jít teda ven zakopat?"
O: ,,Ty by si šel?"
D: ,,No jasně."
O: ,,Tak jdeme."
David s Ondrou šli na nedaleký hřiště a Mery zůstala doma.