Omyl nebo osud?

Teď lituju

Čas plyne rychle a Mery má za necelý týden termín. S Davidem se milují čim dál víc. Školu přerušila a vrátí se tam až bude Ondra chodit do školky. David si udělal i řidičák.
David s Mery jsou doma. David do školy nechodí, právě kvůli Mery. Seděli v obýváku..
M: ,,Jauvajs." chytla se Mery za břicho.
D: ,,Co je?"
M: ,,Už dobrý."
D: ,,Fakt?"
M: ,,Jo, malej si kopne občas kam nemá no."
D: ,,No teda."
Mery si myslela, že jí to přejde, ale bolesti byli čim dál tim větší.
M: ,,DDaví."
D: ,,No?" vykoukl z koupelny.
M: ,,As...fuu. Asi už."
David rychle vyběhl z koupelny a běžel pro tašku a vrátil se zpátky.
D: ,,Tak pojď." pomohl jí postavit se.
Jenže Mery v tu chvíli praskla voda.
Mery vydýchávala kontrakci.
D: ,,Pojď." přidržoval jí.
Nastoupili do výtahu. David Mery hladil po zádech.
D: ,,To zvládneš."
M: ,,No.. Fff.. Budu muset. Teď lituju.. Sss auuu. Že si mě zbouchnul." vydýchávala silnou kontrakci.
D: ,,To říkáš teď. Počkej až budeš mít maličkýho u sebe."
M: ,,Už aby to bylo."
Nasedli do auta a vyjeli.
M: ,,Jeď pomalu!"
D: ,,Jo, aby si mi porodila v autě.."
M: ,,Jeď pomalu Davide!"
D: ,,Už tam budeme."
Dorazili před porodnici a jeli rovnou. Za pár minut tam byl i doktor.
Do: ,,Tak se podíváme... No za chvilku budete 3." usmál se na Mery, která už byla spocená a nemohla pomalu ani koukat, jak byla unavená.
M: ,,Fufufu, už aby to bylo."
Se: ,,Mohla bych vás poprosit o jména a ještě něco k vyplnění?"
D: ,,Jo."
Se: ,,Je to vyplněné správně?"
D: ,,Jo je." koukl se na to David.
Se: ,,Tak prosím o jména."
D: ,,Pro holku Terezie a pro kluka Ondřej."
Se: ,,A příjmení po vás?"
D: ,,Jo jo."
Se: ,,To je všechno, děkuju."
David šel zase zpátky za Mery a chytl jí za ruku.