ŘS(ředitel Svoboda): ,,Ale slečna Černá." M: ,,Je dobrý den, pane řediteli." ŘS: ,,Ahoj, co tady děláš?" M: ,,Čekám na Davida." ŘS: ,,Jo tak.. To je ten váš prcek?" M: ,,No jo." řekla Mery a poodkryla šátek, aby viděl na malýho.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
ŘS: ,No jo.. Celej David. Jinak gratuluju." M: ,,Děkuju pane řediteli." usmála se Mery. ŘS: ,,A jak se jnenuje? M: ,,Ondrášek." ŘS: ,,Jo taak a příjmení má asi po tobě ne?" M: ,,Ne ne, po Davidovi." ŘS: ,,No tak se máme na co těšit. Jestli bude takovej uličník jako vy dva." zasmál se ředitel.. ,,No nic, tak snad se někdy brzo zase uvidíme. A ať vám dělá prcek radost." M: ,,Děkujeme." usmála se Mery. Za chvilku zazvonilo. Malýmu se to nelíbilo a začal kňourat. M: ,,No jo prdelko, já vim." David vyšel ze třídy jako poslední. D: ,,Jé čauky." dal Mery pusu a malýho polochtal na nožičce. M: ,,Ahoj. Tak co? Jak si se měl?" D: ,,Nic moc.. Furt jsem na vás myslel." M: ,,Jezuu. To je hezký." usmála se Mery a dala mu pusu. D: ,,Můžu ho vzít?" M: ,,Pokud se mi podaří se z toho vymotat, tak jasně, že jo." Mery se nějak vyorostila z toho a podala malýho Davidovi. Ondrášek si spokojeně popotahoval dudlíka a hověl si v tatínkovo náručí. M: ,,Pohodlnej jako tatínek.😂" D: ,,To víš, pohodlíčko musí bejt😂. Ale stejně je to divný.. Furt si nemůžu zvyknout na to, že jsem táta. Pořád ho beru jako malinkýho brášku a ne jako syna." M: ,,Jo to je fakt. Taky si furt nemůžu na to zvyknout, ale až uslyšíme od něho poprvé máma a táta, tak to bude úžasnej pocit." D: ,,Jo to jo.. Stejně je to neuvěřitelný, že ho máme." M: ,,To jo, ale zase kde by jsme dneska byli, jdyby jsme ho neměli." D: ,,Jo to je pravda." usmál se David.
