Omyl nebo osud?

Nebudu je podporovat

D: ,,Necháme si ho?"
M: ,,Vždyť si říkal..."
D: ,,To je jedno co jsem říkal.. Byla to ode mě hloupost. Když to přišlo, tak to prostě přišlo."
M: ,,Jsi si opravdu jistej?"
D: ,,Jsem.." dal jí ruku na břicho.
M: ,,A jak to řekneme doma?"
D: ,,No jak? Normálně."
M: ,,Já bojím."
D: ,,Zvládneme to." objal jí opatrně.
Nejdřív každej šel domu sám, aby to řekli každej svý mámě samostatně.
M: ,,Mami jsem doma."
Mi: ,,Ahoj Maruško." usmála se Míša.
M: ,,Mami, sedni si."
Mi: ,,Stalo se něco?"
M: ,,No jo.. Stalo."
Mi: ,,No já poslouchám."
M: ,,Já s Davidem... Čekáme spolu dítě."
Mi: ,,Ty jsi těhotná?!" zvýšila Míša hlas.
M: ,,Jo."
Mi: ,,Tak jste oba dva normální? V 16?!"
M: ,,David si ale dával pozor.."
Mi: ,,No to vidim jak si dával pozor."
M: ,,David za to nemůže.. Měl ochranu, jenže Adam je asi propíchl. Ani jeden jsme to nevěděli."
Mi: ,,Bože můj! Opravdu tohle neni normální.. Každopádně, co jste si navařili, to si sníte.."
M: ,,Takže mi chceš naznačit to, že se o to malý nebudeš starat a pomáhat nám?"
Mi: ,,Já nic nenaznačuju. Já jsem to řekla."
M: ,,Fajn." odsekla Mery a zavřela se do pokoje.
Mezitím u Davida.
D: ,,Mami?"
E: ,,Copak Daví?"
D: ,,Musím ti něco říct."
E: ,,No?"
D: ,,Mery je těhotná... Se mnou."
E: ,,Cože je?"
D: ,,Těhotná."
E: ,,To sis nemohl dávat pozor?!"
D: ,,Já jsem měl ochranu, ale Adam mi jí asi propíchl.."
E: ,,A jak chceš uživit sebe, Mery a to malý?"
D: ,,Já jsem si myslel, že by jste nám s Míšou pomáhaly."
E: ,,Ach jo, ach jo.. Uvidím co řekne na to Míša."
Najednou zvonek. David šel otevřít a hned co otevřel dveře dostal od Míši pohlavek.
D: ,,Jau."
Mery hned k němu šla a objali se.
M: ,,Mami nech ho."
D: ,,Pojďte dál no."
E: ,,Je ahoj Míšo."
Mi: ,,Čau.. Už se ti pochlubil co vyvedl?"
E: ,,Jo jo."
Mi: ,,Každopádně já je v tom podporovat nebudu! Když si dokázali to malý vytvořit, tak ať se o to taky postaraj."
E: ,,Hele pojď někam na kafe nebo tak.."
Mi: ,,Dobře."
Míša s Evou odešly.