Omyl nebo osud?

Co s nim je?

M: Aano... Vezmu Daví." brečela Mery..
David si stoupl, nandal Mery prstýnek a objal jí i mrňouska.
M: ,,Jsi úžasnej."
D: ,,Ty víc." políbil jí David.
Malej byl z toho celej úplně vedle, co se děje a koukal se na rodiče co dělaj..
David utřel Mery slzy.
D: ,,Tak už nebreč." zasmál se David.
M: ,,No jo." zasmála se Mery. ,,Hormony ještě pracujou." dodala.
D: ,,A kdy se vezmeme?"
M: ,,Kdy budeš chtít."
D: ,, Mě napadlo příští rok v létě. Já budu mít po maturitě, tobě už 18 bude a přece jenom Ondrášek taky bude už větší."
M: ,,No tak jo." usmála se Mery.
Všichni 3 se vykoupali. Mery uspala malýho a zalezla si k Davidovi pod deku na gauč.
M: ,,Je krásnej." kochala se Mery prstýkem.
D: ,,Líbí se ti?"
M: ,,Moc.. Je fakt krásnej Daví. A jak to, že si mě požádal tak brzo?"
D: ,,Nechtěl jsem už čekat a taky, aby jsme byli Hofbauerovi ne Hofbauer a Černá. Když už máme malýho, tak ať jsme rodina se vším všudy."
M: ,,Jsi prostě úžasnej." dala mu pusu na strniště.
D: ,,Ty víc.. Nedokázal bych si bez tebe ani mimíska představit život.."
M: ,,My bez tebe taky ne. A kdy to řekneme tvojí a mojí mámě?"
D: ,,Moje už to ví.. Pomáhala mi vybírat ten prstýnek a mám pocit, že tvoje už to ví taky😂."
M: ,,No to je taky fakt.😂"
Asi kolem 11 si šli lehnout. Jen co zamhouřili oči, tak se malej rozhodl, že rodiče potrápí.. Kolem 12 začal plakat.
D: ,,Co s nim je?" řekl rozespale David, když ho dyndal na ruce.
M: ,,To nevím. Asi ho bolí bříško, má hlad nebo tak."
D: ,,Zkusíš ho nakojit?"
M: ,,Ukaž, dej mi ho."
Mery si ho vzala a sedla si s nim na postel. Malej jakmile dostal mlíčko, tak ztichnul. No ale asi jenom na 10 minut, pak to začlo znova.
D: ,,Prdelko spinkej už. Nezajdeme s ním k doktorovi?"
M: ,,No nic jinýho nám nezbývá."