Omyl nebo osud?

Prostě ne!

D: ,,To nejde.. Já přísahám, že kdyby ten člověk stál přede mnou, tak se rána nedožije a nebo by do konce života za něho dýchali přístroje. Tohle fakt nepochopim.. To je jako kdybych já začal mlátit Mery, jenom protože chci.. Bože to je čůrák."
E: ,,No no."
D: ,No a ne? Hlavně mu neotvírej jo?"
E: ,,Neboj se."
D: ,,Ale co ty Mery a co Ondrášek?"
M: ,,Nic co by?"
D: ,,Mám o vás strach.. Nechci aby se vám něco stalo. Na nákup hold budeš chodit se mnou až přijdu ze školy."
M: ,,No a co mám doma dělat. Tak ti budu chodit naproti ke škole."
D: ,,Ne! Prostě ne! Nedovolím aby se tobě nebo mimískovi něco stalo."
M: ,,Dobře, dobře, hlavně se uklidni."
D: ,,Už jsem v klidu... Potřebuju se vybít."
M: ,,Tak si můžeš jít zaboxovat ne?"
D: ,,Nebude ti to vadit?"
M: ,,Nebude.. Půjdeme s tebou."
D: ,,Fakt?"
M: ,,No jasný."
D: ,,Tak jdeme.. Měj se mami a neotvírej mu jo?" zvedl se David, vzal si mrňouska a šel ke dveřím.
E: ,,Jasně a děkuju za informaci."
M: ,,Tak ahoj."
E: ,,Ahoj."
D: ,,Čau."
David se šel domu převlíknout, Mery nakojila malýho, převlíkla a uvázala do šátku.
Když tam dorazili, tak se David převlíkl a Mery na něho čekala už v posilce.
D: ,,Ukaž, dej mi ho." natahoval se po Ondráškovi.
M: ,,Hlavně buď opatrnej."
D: ,,Tak to je jasný, hlavně když je to mů malej prďolka.. Viď špuntíku." pošimral ho na bříšku a malej se usmál. ,,No jo, ty si láska." dal mu pusu na hlavičku. Všechny ženský a holky se na Davida s prckem v náručí nemohly vynadívat.. David přišel s Ondráškem k pytli. Vzal mu ručičku a žďuchnul do pytle. Malej byl z toho celej vyjukanej co mu to ten tatínek udělal.
D: ,,No počkej až budeš větší."
David do toho trošku bouchnul a malej pozoroval co bude dál. David do toho jemně strkal a malej se po tom začal natahovat. David ho dal k pytli blíž. A malej do toho pěstička a nožičkama začal kopat a bouchat.