Omyl nebo osud?

Žije

Ondra viděl jak její nehybná ruka padá na lůžko.
D: ,,Pojď." objal ho okolo ramen.
Najednou jako kdyby se stal zázrak.. Týna naskočila.
Ondra se s Vali a Davidem otočili. Ondra se rychle vytrhnul Davidovi a běžel k ní.
Vali s Davidem se na sebe nechápavě koukali.
O: ,,Já jsem vám to říkal!" držel jí za ruku.
D: ,,Co to?" koukl se nechápavě na Vali.
V: ,,Netuším, ale je to zázrak. Ovšem vyhráno bohužel zdaleka nemá."
D: ,,To já vím."
Byli tam ještě asi hodinu. Potom se vydali domu.
O: ,,Promiň za to jak jsem se choval. Neublížil jsem ti?"
D: ,,Nic se nestalo. Byla to přirozená reakce. Nereagoval bych jinak, kdyby se něco takovýho stalo mamce."
O: ,,Fakt se nezlobíš?"
D: ,,Ježiš, jasně, že ne.. Ale musim uznat, že máš fakt sílu😂."
O: ,,Jo dík.😂 Asi po tobě."
D: ,,No koukal jsem.."
O: ,,Doufám, že to nejhorší jsme si oba dva prožili.."
D: ,,To já taky doufám."
Přišli domu.
M: ,,No kde jste?" vylítla Mery k le dveřím a v zápětí i Hof.
D: ,,Promiň, Týna měla zástavu, tak jsem pomáhal Vali."
M: ,,Proboha! Aa žžije?"
O: ,,Žije."
M: ,,Co je Ondrášku?" zeptala se ho, když viděla, že při slově žije se mu nahrnuli slzy do očí.
D: ,,Já ti to potom řeknu."
M: ,,To bude dobrý Ondrášku. Uvidíš." objala ho.
O: ,,Jo snad jo. Já jdu na chvilku do pokoje."
M: ,,Jasně, jen jdi."
O: ,,Hofíku pojď."
řekl Ondra a šel s Hofem do pokoje.
M: ,,Tak co se stalo?" zeptala se, když zašel do pokoje.
David jí to převyprávěl.
M: ,,Ježiši. Chudáci oba dva. Ale je hezký, že se takhle o ní bojí."
D: ,,To jo. Je vidět, že jí opravdu miluje."
M: ,,To jo teda."
D: ,,No a co vy dvě? Jak jste se tu měly?" pohladil jí bříško.
M: ,,My jsme se tady měly dobře." usmála se Mery a dala Davidovi pusu.
D: ,,To jsem rád." usmál se i David.