Omyl nebo osud?

Váš syn?

David s malým šli nejdřív do Ondráškovo pokoje, aby se oblíkl.
D: ,,Tak utíkej za maminkou, já se jdu taky oblíknout."
O: ,,Dobře." rozeběhl se ke kuchyni a David zaplul do koupelny.
O: ,,Maminkoooo." zkřičel přes celej byt, když běžel do kuchyně.
M: ,,Copak je ty torpédo malý." zasmála se Mery.
O: ,,Já chci chlebík s nuttelou."
M: ,,A jak se říká."
O: ,,Prosím, maminko."
M: ,,Šikulka." usmála se na něho. Malej si šel sednout ke stolu. Mery ho vysadila na židli.
M: ,,Tak hezky papej jo?"
Malej přikývl a začal jíst. Mezitim dorazil i David. Přišel k Mery a objal jí zezadu.
M: ,,Copak Daví?" usmála se Mery.
D: ,,Nic. Co by?"
M: ,,Co chceš ke snídani?"
O: ,,Mě maminka udělala chlebík s nuttelou."
D: ,,Ty jo, takovou snídani pro velký kluky jo?.. Ta maminka je hodná."
O: ,,Je a moc." usmál se Ondrášek.
David dal Mery pusu a sedl si k Ondráškovi.
D: ,,Tak co chlape, těšíš se do školky?"
O: ,,Jooo."
Všichni se nasnídali a šli směrem ke školce.
David obouval malýmu bačkůrky.
U: ,,Dobrý den, Matějková, učitelka."
D: ,,Dobrý, Hofbauer."
M: ,,Dobrý den, Hofbauerová."
Podali si ruce.
U: ,,A ty si?" koukla se na Ondráška.
Ten se styděl a schoval se za Davida.
D: ,,No jak se jmenuješ?"
O: ,,Ondrášek Hofbauer."
D: ,,No šikovnej."
U: ,,Tak můžeš jít za ostatníma dětma Ondrášku." usmála se na něho učitelka. Ondrášek se rozhlížel po třídě.
D: ,,Tak utíkej uličníku."
O: ,,Tak ahoj." dal pusu Davidovi a Mery a šel pomalu k dětem.
D: ,,Malýho si vyzvednu tak kolem 12 až 1."
Ondrášek přiběhl k Davidovi.
O: ,,Tatínku. Dás mi muchláčka?."
D: ,,No jasný. Na." dal mu ho a malej zase odběhl.
U: ,,Promiňte?"
D: ,,Ano?"
U: ,,Ondrášek je váš syn?"
M: ,,No ano je."
U: ,,Já si myslela, že je to bráška."
D: ,,Ne ne syn. Měli jsme ho brzo."
U: ,,Tak to se omlouvám."
M: ,,Nic se nestalo. My už půjdeme, tak nashledanou."
Rozloučili se a vyšli ruku v ruce ze školky.