Omyl nebo osud?

Kazišuk

Mezitim David byl doma s Mery. Davidovi začal zvonit telefon v tu ne moc vhodnou dobu. Zrovna se s Mery líbali.
D: ,,Ty vole."
M: ,,Mmm... Daví, zvedni to. Co když to je něco důležitýho."
David se koukl na telefon.
D: ,,Neni."
M: ,,Jsi si jistej?"
David se usmál a začal Mery líbat znovu.
D: ,,Jsem."
Chvilku to ještě vyzvánělo a pak se to vyplo.
D: ,,Vidíš." usmál se.
M: ,,No jo no." zasmála se Mery.
Oba dva byli nazí a David chtěl jít na věc, jenže tentokrát začal zvonit telefon Mery.
D: ,,Ty vole to je kazišuk ten kluk."
M: ,,Myslíš, že je to Ondra?"
D: ,,Jo, volal i mě."
M: ,,Podej mi ten telefon."
D: ,,A když ne?"
M: ,,Tak nic."
David rychlostí blesku Mery ten telefon podal. Mery to zvedla.
M: ,,Ano Ondrášku?"
O: ,,Noo konečně. Proč mi to taťka nezvedal?"
M: ,,Asi dělal něco v pracovně a neslyšel telefon."
O: ,,Jo aha. No to je jedno. Potřebuju pomoct."
Davidovi bylo jedno, že Mery telefonuje a vrhnul se na věc. Vnikl do Mery, začal přirážet a líbat jí na prsa.
Mery měla co dělat, aby nevzdychala a mluvila normálně.
O: ,,Týnce umřela máma a chce pryč z nemocnice. Nemohli by jste jí pomoct?"
M: ,,Noo.. Mmohli. Kkdyžtak se domluvímme aaž přijdeš ddomu jo?"
O: ,,Jsi v pohodě mamí?" zeptal se nejistě.
M: ,,Jasně Ondráškuu."
O: ,,Fakt?"
M: ,,Joo."
O: ,,Dobrá." řekl to tak podezdřívavě. ,,Tak ahoj."
M: ,,Aahoj." položila Mery telefon.
David počkal až položí telefon.
D: ,,Noo konečně." usmál se.
M: ,,Sseš pitomec Davide.."
D: ,,Ale i tak mě miluješ. Však di mluvila normálně." zasmál se David.
M: ,,No to nemluvila."
D: ,,Ale prosimtě." zasmál se David.
Za chvilku byli oba na vrcholu.
David počkal než se do Mery udělá úplně. Potom se svalil vedle ní. Mery si mu lehla na rameno a on okolo ní dal ruku.
D: ,,Úžasný lásko."
M: ,,To jo." usmála se na něho a dala mu pusu.