Omyl nebo osud?

Budeš čumět

D: ,,Notak nebreč Mery.." objal jí i s malým.
M: ,,Když mě to vyděsilo a nevěděla jsem jak mu mám pomoct.."
D: ,,Už je to dobrý." dal jí pusu do vlasů a pohladil jí po vlasech.
M: ,,Děkuju.. Jsem hysterka no."
D: ,,Ale vůbec ne. Měla si o maličkýho strach, já taky a navíc s tebou mávaj hormony."
M: ,,No asi jo."
Malej už jenom tak jako pofňukával.
D: ,,Tak co? Už dobrý prďousku?" koukl se na Ondráška, kterej byl k Davidovi přitulenej

D: ,,Tak si jdeme lehnout ne?"
M: ,,Jo jo."
David si opatrně s malým lehnul a položil si ho na hruď.

Mery se mu položila na rameno. David jí objal a za chvilku spali. Malej už potom spal celou noc až do rána. David musel vstát do školy. Jenže nemohl. Malej i Mery na něm leželi a nechtěl je budit. Než se nadál, tak usnul znova. Potom ho vzbudil maličkej, když do něho začal ručičkama plácat.
D: ,,Je prďousku." usmál se David.
Malej se taky usmál a začal něco žvatlat.
D: ,,Kolik je vůbec hodin?" opatrně se nadzvedl a koukl se na telefon.
D: ,,Aj, doprdele.. No nic, tak zejtra😂."
Mery se pomalu probouzela taky.
M: ,,Dobrý ráno."
D: ,,Tobě taky. Nevzbudil jsem tě?"
M: ,,Ne ne, kolik je?"
D: ,,9."
M: ,,A jak to, že jsi ještě tady?"
D: ,,Myslel jsem si, že vstanu na budík, ale oba dva jste tak hezky spali, že jsem vás nechtěl budit a usnul jsem taky😂."
M: ,,No ty budeš čumět až tě nepustí k maturitě." koukla se na něho naštvaně.
D: ,,Ty si tak roztomilá, když se zlobíš." usmál se David.
M: ,,Ale já to myslim vážně Davide."
D: ,,Já taky." usmál se a dal Mery pusu.
M: ,,Ach jo, ty si prostě nepoučitelnej.."
D: ,,Já vim no. Já to zvládnu, neboj se lásko."
M: ,,No bojim, bojim."