Omyl nebo osud?

Voala

D: ,,To neřeš, hlavní je, že si odpočineme." usmál se.
Mery otevřela krabičku od Davida,kde byl náhrdelník.
M: ,,Ten je..." zarazila se. ,,Je fakt nádhernej."
Teď se koukala na dárky od Ondry.
Měla tam telefon a parfém, kterej chtěla, ale byl pro ní moc drahej."
M: ,,To si neměl Ondro."
O: ,,Proč ne? Za to co pro mě i taťku děláš je to málo a ten telefon je od nás obou."
Mery se usmála a vytáhla poslední dárek co byl v taštičce. Bylo to přáníčko, ve kterým bylo: Pro tu nejlepší maminku na světě, mám tě moooooc rád❤. 
Mery se znova usmála a obajala Davida i Ondru.
M: ,,Jste úžasní klucí moji. Mockrát děkuju za dárečky."
O+D: ,,Není za co."
D: ,,Počkej ještě něco."
O: ,,Ale zůstaň tady."
David s Ondrou došli pro dort.
O: ,,Zavři oči."
Mery je zavřela a David přišel těsně před ní i s dortem.
O: ,,Můžeš."
Mery otevřela oči.
D: ,,Voala."
Na dortu bylo napsáno: Pro tu nejlepší na světě.
M: ,,To jste pekli vy dva?"
D: ,,No."
M: ,,Vy jste moji kluci šikovní. Je fakt krásnej. Povedl se vám."
O: ,,No snad bude k jídlu😂."
M: ,,Určitě. Proto je v kuchyni takovej bordel?"
O: ,,No.. S taťkou fakt nechápeme jak vaříš aniž by si udělala bordel."
M: ,,Jo to víš Ondrášku. To musíš umět." rozhrábla mu vlasy a zasmála se.
M: ,,No nic já to jdu uklidit."
D: ,,Ne my to uklidíme. Dneska nic nedělej a válej se. Dneska budeme dělat všechno my s Ondrou."
M: ,,Jste si jistý?"
D: ,,No jasně."
M: ,,Kdyby něco tak mi řekněte jo."
D: ,,Neboj se." usmál se, dal jí pusu a plácnul jí po zadku.
M: ,,A kdy letíme na tu dovču?"
D: ,,Prvního července."
M: ,,Tak to je za chvilku a jak to, že tě napadlo tam?"
D: ,,Chtěl jsem něco spešl."
M: ,,Tak to jo a ty letíš s náma Ondro?"
O: ,,No já jsem nechtěl, aby jste měli soukromí, ale taťka mě přemluvil ať letim taky. Takže vás tam budu pěkně otravovat.😂"
M: ,,Nebudeš nás otravovat. Já jsem ráda, že s náma poletíš." usmála se na něho.