Omyl nebo osud?

Rocky

Je druhý den ráno. Všichni snídají. Mery je na Ondru i Davida pořád naštvaná.
D: ,,Ondro jdi si připravit věci do školy."
O: ,,Ale já..."
D: ,,Ondro.."
Ondra se zvedl, dal nádobí do myčky a šel s Hofem do pokoje.
Mery se taky zvedla a dávala nádobí taky do myčky. David se rychle zvedl a objal Mery zezadu.
D: ,,No tak se už nezlob, lásko."
M: ,,Davide, nech toho."
D: ,,Vždyť tam u toho budu.."
M: ,,Dělejte si co chcete. Mě je to jedno."
D: ,,Notak."
M: ,,Žádný notak. Místo aby si mu to zakázal, tak ho v tom podporuješ. To co řeknu já nebo zakážu je špatně a stejně mu to ty povolíš, tak od čeho tady jsem?!"
D: ,,Tohle je naposledy."
M: ,,No to jo.."
D: ,,Opravdu."
M: ,,Davide fakt mě to unavuje, já mu něco zakážu a ty mu to vzápětí  povolíš. Pak jsme za tu zlou já.. A pokud mu něco zakážu, tak máš stát při mě a ne při něm.. Stejný s těma energákama. Vy si vážně myslíte, že jsem fakt tak blbá a nevim o nich? Vim.. Tak si to rozmysli pořádně za kým stojíš."
D: ,,Ale ty nejsi blbá. Je mi jasný, že o tom víš a mrzí mě to. Já mu ještě domluvím."
M: ,,No to jsem zvědavá. Stejně tam půjdete, tak ho přiveď aspoň ve stavu, aby šel po svých a nevypadalo to jako že ho doma mlátíme."
David se usmál a objal jí.
D: ,,Jsi skvělá." políbil jí.
M: ,,No jo no."
O: ,,Tak co jdeme?"
D: ,,Jo už jdu."
O: ,,Ahoj mamí." přišel Ondra a objal jí. ,,Už se prosím nezlob." zatvářil se úplně stejně nevinně jako David vždycky, když něco vyvedl.
M: ,,No jo, hlavně buď na sebe opatrnej a přijď ve stavu, kdy půjdeš po svých."
O: ,,Neboj se. Dám mu takovou, že mu zuby cinknou o podlahu. Na mě nemá. Jsem Rocky."
Mery se zasmála.
M: ,,No jo ty Rocky, tak hlavně se vrať."
D: ,,Tak pa." dal jí pusu a pohladil jí po břiše. ,,Nezlob mamku pinďo."
O: ,,Ahoj." odcházeli s Davidem..
M: ,,Ahoj." usmála se Mery a zavřela dveře.