Omyl nebo osud?

Děda ještě žije?

Ř: ,,To je teda gól. No každopádně chování po tátovi, to je jasný. A jak se vašim vede?"
O: ,,Joo dobře. Za pár měsíců se dočkám ségry." usmál se pyšně Ondra.
Ř: ,,Tak to gratuluju a co vaši dělaj?"
O: ,,Taťka je kardiochirurg na urgentu a mamka je vrchní sestra na urgentu. Teď už tam moc není. Je tam tak 3-4 dny."
Ř: ,,Tak to jo. Tak je pozdravuj a běž do třídy jo? Kdyžtak Růžičkovi řekni, že jsem to s mámou domluvil na dnešek na odpoledne. On jde domu totiž asi ve 12."
O: ,,Jo dobře. Děkuju, nashledanou."
Ondra se vrátil zpátky do třídy.
O: ,,Mám Vám vyřídit, že se to vyřeší odpoledne."
R: ,,Dobře. Moc si se mnou nezahrávej Hofbauere!"
O: ,,To se mi snažíte vyhrožovat nebo co?"
R: ,,Ne, jen tě upozorňuji a ten tvůj tatík tě taky nezachrání."
O: ,,No ten můj "tatík" jak vy říkáte by vás složil jednim KOčkem. Stejně jako já."
R: ,,To jo."
O: ,,Ne? Tak o co? Taťka mě už od mala učí box a pár týpků už jsem složil."
H(onza, Ondrův kamarád a spolužák): ,,To je pravda."
O: ,,Tak o co?"
R: ,,O to, že ti z týhle školy zařídim vyhazov."
O: ,,Platí a já na oplátku vám."
Ondra se nebál, protože si věřil, že to vyhraje. Ovšem bude potřebovat poradit od Davida a neví jak mu to má říct a hlavně aby to nevěděla Mery. Domluvili si na zítřejší odpoledne.
Po škole přijel David pro Ondru před školu.
R: ,,Zejtra tě potopim jako nikdy, Hofbauer."
Ondra jenom protočil oči a nastoupil do auta.
O: ,,Čau tatí."
D: ,,Čau. Co ve škole?"
O: ,,No." podrbal se na hlavě.
D: ,,Nooo?!" zvýšil David hlas.
O: ,,Byl jsme v ředitelně. Nic z toho nemám. Mám tě pozdravovat od ředitele."
D: ,,Cos vyvedl. Od jakýho ředitele?"
O: ,,Od Součka."
D: ,,Ten děda ještě žije?" divil se David.
O: ,,Jo." zakejval Ondra hlavou.