Omyl nebo osud?

Nejsem trpaslíček

David za chvilku přišel s Ondráškem zpátky.
D: ,,Jak dlouho tu ještě budete trčet?"
M: ,,No minimálně hodinu."
D: ,,Skvělý. Koho máte za třídní?"
L: ,,Ježiš jak on se jmenuje.. na L tuším. Ale příjmení nevim."
D: ,,Luboš?"
M: ,,Jo jo."
D: ,,Jo to je pohoda učitel. Tahal mě z průserů.😂"
M: ,,Jo to si pamatuju."
L: ,,Jak dlouho se znáte? Já vim, že jsem hrozně zvědavá😂."
M: ,,Nejsi.😂"
D: ,,Ne fakt nejsi. Jsme spolu od Meryiných 16 a od mých 17. Ale známe se od malinka."
O: ,,Tatí." zatahal ho za kraťasy.
D: ,,Co je vopice?"
Malej se začal smát.
L: ,,Ty jo tak to teda koukám, ale hrozně vám to přeju."
D+M: ,,Děkujeme."
David si vzal malýho do náruče.
M: ,,Hele Luboš už jde. Tak mi jdeme do třídy."
D: ,,Dobře."
Holky zašly do třídy a David si sedl s prckem na lavičku. Luboš si ho všiml.
L: ,,Davide?"
David si vzal znova malýho do náruče a šel k němu.
D: ,,Dobrý den." podal mu ruku. ,,Jak se říká?" koukl se na Ondráška.
O: ,,Dobrý den." řekl mu a zabořil hlavičku do Davidovo ramene.
L: ,,No ahoj." usmál se. ,,Co ty tady?"
D: ,,Čekám na Mery až jí vypustíte😂."
L: ,,Ty jsi furt s ní?"
D: ,,No jasný. Už nadobro." zasmál se.
L: ,,Jak to?"
David zvedl ruku.
L: ,,Vy jste se vzali?" vykulil oči.
D: ,,Jo jo. Pár měsíců po tom co se nám narodil tenhle trpaslíček."
O: ,,Já nejsem trpašlíček, tatínku." zamračil se malej úplně stejně jako David.
L: ,,Jo tak proto Mery odešla."
D: ,,Přesně tak."
L: ,,Hele tak pojď do třídy se mnou, ale né že tam budete dělat kraviny."
D: ,,To se nebojte." zasmál se. ,,Co Ondrášku, půjdem za maminkou?"
O: ,,Joo."
D: ,,Ale budeš potichu."
O: ,,Budu."
David vešel i s prckem v náručí do třídy a vzápětí za nim i Luboš.