Omyl nebo osud?

To se divim

Snažil se ho oživovat asi 10 minut. Byl spocenej, ale nepřestával.
O: ,,Tati já tě vystřídám."
D: ,,Ne já to zvládnu."
O: ,,No to vidim. Zvládnu to."
David kývnul.
D: ,,3, 2, 1 teď."
Ondra ho vystřídal a začal s masáží srdcí on. Za chvilku přijela záchranka. Těsně než dorazili, tak pán zase naskočil.
Potom si ho převzala záchranka. David jim všechno řekl. Záchranáři mu podělovali a odjeli do nemocnice.
Paní děkovala jak Davidovi tak i Ondrovi.
P: ,,Thank you! Thank you so much! I don't know how I would like to thank you.  you must be proud of your son!  one of them will be as amazing a doctor as you are!  Thank you very much again!"
D: ,,That goes without saying, especially to keep the master in order."
Potom se rozloučili a šli na pokoj.
M: ,,Byl si úžasnej Ondrášku. Já jsem chtěla taky pomoct, ale taťka mi říkal, že to zvládne."
O: ,,Já nevim, pro mě to bylo asi automaticky." pokrčil ramenama.
D: ,,Ta pani měla pravdu, že z tebe jednou bude úžasnej doktor."
O: ,,Myslíš?"
M: ,,Jasně, že jo. Tak jak si reagoval ty by nereagoval ani dospělej člověk. Jsem na tebe pyšná Ondro." objala ho Mery.
D: ,,Já taky."
Ondra se usmál.
O: ,,Děkuju. Nebudeme se jenom válet?"
D: ,,Jsem byl pro hned ráno, ale tady mamka protestovala😂."
O: ,,No super mamí. Jsme se mohli válet😂."
M: ,,Vy dva jste tak líný, to neni možný. Fakt že jo."
Ondra se převlíkl z plavek do oblečení a zavřel se v pokoji. Mery se převlíkala v koupelně a samozřejmě by to nebyl David, kdyby tam hned nebyl taky. Zavřel dveře a zamknul.
M: ,,Kam směřuješ Daví?" zasmála se Mery.
D: ,,Za tebou."
M: ,,Jo? To se divim a proč?"
D: ,,Protože mám na tebe hroznou chuť." objal jí zezadu a dal jí pusu na tvář.