Omyl nebo osud?

Pyšnej

David k ní hned přiklusal a objal jí.
D: ,,Víš, že tě hrozně moc miluju?"
M: ,,Jo najednou co?😂"
D: ,,Ne ale fakt."
M: ,,No jasně, jenom aby si nepřišel o večer viď?"
D: ,,No taky, trošku😂."
M: ,,No to si ještě rozmyslim."
D: ,,Notak miláčku.. Já už budu hodnej." dal jí pusu na tvář.
M: ,,No to se uvidí." usmála se na něho Mery a dala mu pusu.
D: ,,No jenom aby."
M: ,,Mohl by si mě pustit, abych ti dodělala tu snídani."
D: ,,Noo.. Ne." přitlačil si jí blíž.
M: ,,Tak budeš o hladu a večer nic."
David jí rychlostí blesku pustil.
M: ,,Šikovnej lásko."
D: ,,Já vim." usmál se, plácl jí po zadku a šel s prckem do obýváku.
Nasnídali se a sedli si i s mrňouskem k televizi.
Malej spokojeně spinkal na Mery

M: ,,Daví?"
D: ,,Copak lásko?"
M: ,,Nezajdeme na hřbitov? Za tátou?"
D: ,,Jasně." usměje se.
M: ,, Ale malýho necháme u tvý mámi jo?"
D: ,,Proč?"
M: ,,Slyšela jsem, že malý děti se nemají brát na hřbitov, aby do nich nevlezla nějaká dušička."
David se zasmál.
D: ,,Ale prosimtě." dal jí pusu do vlasů. ,,Ale tak když tě to uklidní tak proč ne."
M: ,,Děkuju." usmála se Mery.
Odpoledne nechali Ondráška u babičky a šli na hřbitov.
Mery dala na tátovo hrob kytku a David zapálil svíčku.
M: ,,Máš vnoučka tati. Škoda, že si se toho nedožil. Je krásnej, celej David, jmenuje se Ondrášek a je moc šikovnej, byl by si na něho pyšnej stejně jako já, David, máma a Eva." řekla Mery a začala jí stejkat jedna slza za druhou. David nic neřekl a jen jí objal. Chvilku tam ještě stáli a potom se vydali zase zpátky domu.
D: ,,Táta je určitě na tebe pyšnej i když tady není. Vidí Ondráška jakej je a určitě ho opatruje ze shora." řekl David a objal Mery.
M: ,,Děkuju Daví."
D: ,,Není za co." usmál se a dal jí pusu do vlasů.
Když přišli domu, tak si vzali Ondráška, chvilku tam byli a pak šli k sobě do bytu.