Omyl nebo osud?

Jenom kamarád?

Místo týdne se stali 2 měsíce. Bavili se tak jako jen, že musí. Ale jinak ne.. Oba dva se užírali jak nejvíc jim to šlo.
Jednoho dne šli oba dva ze školy a David toho měl tak akorát dost. Mery okolo něho prošla a ani si ho nevšimla.
D: ,,Mery." zavolal na ní, ale nic. Tak se rozeběhl a běžel za ní.
D: ,,Mery stůj!" zakřičel znova, ale zase nic. Tak jí doběhl a zastavil jí.
D: ,,Mery notak už stůj." chytl jí za ruku.. ,,Proč se mi furt vyhýbáš?"
M: ,,Ty si nepamatuješ jak jsme se spolu vyspali? To co se stalo?"
D: ,,Pamatuju. Myslel jsem si, že si to vyříkáme a bude to zase všechno při starým. Místo toho pořád jsme se vyhýbali, mlčeli a nebavili jsme se spolu. Je mi to líto, ale ničeho nelituju."
M: ,,Co?" koukla se na něho nechápavě Mery.
D: ,,Nelituju toho, že jsme se spolu vyspali.. Naopak jsem...jsem rád, že jsem o to přišel zrovna s tebou... Jen mi bylo hrozně líto, že jsme se spolu nebavili."
M: ,,Mě taky, ale jak se ti po tom všem mám podívat do očí, když by jsme byli zase nejlepší kamarádi? Nedokážu to.."
David jí nadzvedl hlavu.
D: ,,Dokážeš.."
M: ,,Ne, už nedokážu bejt jen to."
D: ,,Proč ne?"
M: ,,Protože..." koukla se na Davida.
D: ,,Protože?"
M: ,,Protože jsem se do tebe zamilovala." řekla Mery. David zůstal stát jako opařenej.
M: ,,Přesně tohle jsem nechtěla.. Ztratit tě úplně." rozbrečela se Mery a rozeběhla se. David se rychle vzpamatoval a běžel za ní.
D: ,,Mery, zastav se."
M: ,,Kvůli čemu? Že mi chceš říct, že chceš zůstat jenom kamarád? To vím i bez tebe." odsekla mu Mery.
David jí doběhl a zastavil se před ní.
D: ,,Ne Mery."
M: ,,Tak proč?" řekla a zoufale se na něho podívala..