Omyl nebo osud?

Nebuď držkatej!

O: ,,Ale já jsem si dával pozor."
D: ,,No to doufám."
O: ,,Vy dva jste nebyli jiný.."
David mu dal pohlavek.
D: ,,Neser mě Ondráši!"
M: ,,To přeháníš Ondro ne?!" koukla se Mery přísně.
O: ,,No a ne? Měli jste mě v 17 a 18."
D: ,,Ano v 17 a 18, ale ne ve 14."
O: ,,No jo furt."
M: ,,Ondro, ale fakt už dost! Počkej si až budeš starší... Jasný?!" zvýšila Mery hlas.
O: ,,Jooo." řekl otráveně.
D: ,,Jsem rád.."
O: ,,Já jdu a jdeme s Týnou ven."
D: ,,Jo."
Za chvilku vstala i Týna, nasnídali se a šli spolu ven.
T: ,,Vaši se asi dost zlobí viď?"
O: ,,To je jedno, neřeš to, jo?" dal jí pusu.
T: ,,Já nechci aby jste se hádali jen kvůli tomu, že jsme se spolu vyspali."
O: ,,Neřeš to. Pokud budeme chtít, prostě se spolu vyspíme znova. Nebyli jiní.. Zakázat mi to můžou a jak mi to překazí.. Nijak, prostě budeme spolu spát, teda pokud chceš, jak budeme chtít my dva a ne jak chtěj oni... Jo?" usmál se.
T: ,,Dobře." dala mu pusu. ,,Ale opravdu si dávej pozor."
O: ,,Jasně, že budu.."
Ondra přišel domu kolem 7 večer. Týka už taky byla doma.
O: ,,Čus, jsem home."
D: ,,Čau."
M: ,,Chceš večeři?"
O: ,,Nechci, díky." řekl "uraženě"
D: ,,Nebuď držkatej! To, že jsem ti zakázal to, že si máš počkat až budeš větší si nevybíjej na mamce."
O: ,,No jo." protočil oči.
D: ,,Fakt mě neštvi Ondro.."
O: ,,Však nic nedělám.." rozmáchl se rukama.
D: ,,Já viděl ty ksichty."
O: ,,Hmm."
D: ,,Ale s tim, že si máš počkat myslim vážně."
O: ,,To jo." řekl Ondra potichu.
M: ,,Ondro!" zvýšila Mery hlas.
O: ,,Jo jo."
D: ,,Fakt mě neštvi, prostě si počkáš!"
O: ,,Zakázat mi to můžeš, ale jak se to dozvíte?"
D: ,,Já ti říkám, že si prostě počkáš a tečka." zařval David.
O: ,,Dobrý, počkám si.. Stačí?" zařval na něho i Ondra.
D: ,,Jo a mazej do pokoje."