Dobrý pro tebe

6.

To kvůli mně jsi nepřišel do školy?

Čekal jsem na tebe celé ráno, až do posledního zvonění, takže jsem přišel pozdě na první hodinu. Chodil jsem pak po chodbách a vyhlížel tě. Dokonce jsem nakoukl i do jídelny, kam zásadně nechodím.

Tys ale nepřišel.

Já vím, vím, kurva, že je to pro tebe těžké, že se bojíš, že jsem jen strašně špatná vzpomínka, že jsem něco, co ve svém životě nechceš, ale copak ti nestojím ani za jeden rozhovor?!

Jednu větu?

Jedno slovo?

Stačí říct promiň a já přísahám, že ti odpustím.

Není to tak, že bych tě pronásledoval. To přece víš. Tys přišel na moji školu a mezi námi, jestli se ptáš, čí smůla za to mohla, tak odpověď je jednoznačná. Moje.

Vsadím se, že už nepřijdeš. Ani zítra, ani pozítří, ani za týden.

Víš, co je na tom nejhorší?

Že já zase budu čekat. Zítra, pozítří, za týden. A ještě dlouho poté.