Vážně zemřel, promiň.
Ačkoliv jsi od druhého dílu tvrdil, že Dobbyho nemáš rád, stejně tě jeho smrt vzala. Měl jsi v očích slzy a zuřivě jsi přitom mrkal. Takže mi připadalo správné tě obejmout.
Voníš po heřmánku a čokoládě.
Ještě nikdy mi nikdo nebrečel s obličejem zabořeným do krku. Držel jsem tě, jak nejpevněji to šlo. Hladil tě ve vlasech a pořád dokola šeptal, že je všechno v pořádku, protože oba víme, že tady nešlo o Dobbyho.
Trvalo to minutu a možná hodinu. Ale nijak mi to nevadilo, protože mi je jasné, jak moc jsi to ze sebe potřeboval dostat.
Někdo by možná řekl, že kluci jako ty nikdy nebrečí, ale já bych tvrdil přesný opak. Kluci jako ty to potřebují nejvíc.
Když ses pak konečně odtáhl, v pokoji už bylo šero.
Přejel jsi mi palcem po jizvě.
Řekl jsem Olivere.
Tys zašeptal Monty.
Měl jsem z toho fakt zvláštní pocit.
ČTEŠ
Dobrý pro tebe
RomanceStalo se toho hodně. Ještě dávno předtím, než do školy nastoupil nový kluk, který vlastně nemusí být vůbec cizí. Třeba ho Monty pozná na první pohled. Třeba je to právě TEN kluk, se kterým se potkal před rokem. V tu noc. A docela možná je to chvíle...
