Napsal jsem ti dopis. Teda... Dopisy ti píšu pořád, ale tenhle jsem ti strčil do skřínky. Byl to chvilkový kolaps, nebo nutkání, nebo zamlžení úsudku, nebo všechno najednou.
A pak už to nešlo vrátit zpět, takže nezbývalo nic jiného než čekat.
Na dopis od tebe.
Vypadl na mě další den ráno a stálo na něm: Taky se mi stýská.
Automaticky jsem se otočil k tvojí skříňce. Stáls tam a koukal na mě. Po dlouhé době ses na mě zase usmál a já věděl, že teď to bude lepší.
Rty jsi naznačil výtvarka a já přikývl.
Dopis mám stále schovaný v zadní kapse kalhot. A během dne jsem ho několikrát kontroloval a četl, abych se ujistil, že nesním. Nemám halucinace. Neblouzním.
A ten den trvala každá hodina věčnost, takže osm věčností pak byla zatraceně dlouhá doba, než jsem konečně mohl vběhnout do výtvarné učebny a najít tě sedět na lavici.
Ahoj. Řekl jsem s očima přilepenýma k tvému monoklu. Zfialověl.
Prý jsem ti chyběl. Zasmál ses. Upřímně.
ČTEŠ
Dobrý pro tebe
RomanceStalo se toho hodně. Ještě dávno předtím, než do školy nastoupil nový kluk, který vlastně nemusí být vůbec cizí. Třeba ho Monty pozná na první pohled. Třeba je to právě TEN kluk, se kterým se potkal před rokem. V tu noc. A docela možná je to chvíle...
