Dobrý pro tebe

98.

Randy mi řekl buzíku. Trochu snesitelnější posměšek než Skalp. Vážně.

Ale pak ses na chodbě objevil ty a on hned sklapl a šel si po svých.

První den bych označil za úspěch.

A strávit odpoledne s tebou v kině, dělit se o popcorn a poté zajít do kavárny na horkou čokoládu, to už bylo...

Po té autonehodě jsem měl dlouho dojem, že už nikdy nedosáhnu na normální život. Takový, jaký vidíš v každém druhém filmu, a o kterém většina lidí sní.

Měl jsem jizvu přes celé čelo a všichni věděli proč. Byla jako věčná připomínka.

Dnes večer, když jsme spolu seděli u stolu a smáli se, připadal jsem si jako úplně normální, obyčejný kluk, co prožívá docela průměrný život.

Uvědomil jsem si, že to, po čem jsem tak dlouho toužil, mám právě před sebou.

Konečně někam patřím.

Ačkoliv pořád to místo vidím jen díky tobě. Protože tys nás vytáhl do kina. Tys našel mě.

Jsi jako světlo, které mě přitahuje.

Pořád blíž a blíž.