Dobrý pro tebe

1.

Viděl jsem tě před školou. Seděl jsi na lavičce, kouřil cigaretu a smál ses něčemu, co ti vykládala černovlasá dívka.

Měl jsi na sobě černé tričko a červenou košili s vyhrnutými rukávy a samozřejmě černý šátek ve vlasech. Proč to říkám? Protože to bylo první, čeho jsem si všiml. Až teprve potom jsem zahlédl černé vlasy, které sis to ráno určitě neučesal, zelené oči a tetování na pravém předloktí – je to havran a jeho křídla se vinou kolem zápěstí.

A proč říkám tohle?

Protože jsem tomu nemohl uvěřit.

Stál jsem vedle stojanů na kola a připadal si nepatřičně, že na tebe koukám.

Upřímně... Koukali na tebe všichni. Takže jeden další pohled se docela snadno schoval.

Víš co? Všichni na tebe koukali, protože jsi byl ve škole nový. Neznámý.

Ve městě, kde se skoro nikdy nic neděje, jsi byl najednou to nejzajímavější za posledních několik měsíců.

Ale já... Já na tebe zíral z úplně jiného důvodu. Pamatoval jsem si tě.

Pamatuju si tě. Z té noci.

Jak bych taky mohl zapomenout?