Neřekl jsi nic. Nechals mě stát uprostřed pokoje, s čajem v ruce, zmrzlého na kost a přitom ses díval do země.
Kdybych se nezeptal, jestli u tebe můžu spát, nejspíš bys mě poslal zpátky. Ale já se nehodlal mojí výhry vzdát, nebo ji hloupě zahodit. Proto jsem ani nedovolil, aby sis šel lehnout do obýváku.
Nejsem idiot. Ráno bych se vzbudil a ty bys byl dávno pryč.
Neochotně sis lehl vedle mě. Na úplný kraj postele, jako bych tě mohl jedním dotekem nakazit nějakou šílenou nemocí. Taky proto jsem natáhl ruku a ukazováčkem tě píchl do ramene. Abych tě rozesmál. Nebo probral k životu.
Zase jsi nic neřekl, ale docela nahlas jsi otráveně vzdychl.
Tak jsem tě píchl znovu.
A znovu.
A znovu.
Naštval ses. Plácl jsi mě přes prsty a vyštěkl, ať toho nechám. Nepobavilo tě ani, když jsem ti řekl, aby ses nemračil, že budeš mít vrásky. A pak jsem tě píchl popáté.
Najednou jsi byl nade mnou. Držels mě za ruce a zíral mi do očí.
„A co uděláš teď, Monty?"
Věděl jsi, že jsem v pasti a nemůžu se pohnout, ale já bych se stejně nepohnul.
Ani kdybych musel.
ČTEŠ
Dobrý pro tebe
RomanceStalo se toho hodně. Ještě dávno předtím, než do školy nastoupil nový kluk, který vlastně nemusí být vůbec cizí. Třeba ho Monty pozná na první pohled. Třeba je to právě TEN kluk, se kterým se potkal před rokem. V tu noc. A docela možná je to chvíle...
