Křičel jsi, abych si to představil.
,Představ si, Monty, že řídíš. Je noc. A najednou se před tebou v protisměru objeví auto. Z ničeho nic, bez jediného varování.'
Tvůj monolog začínal jako nějaká složitá hádanka.
,Většina lidí ti řekne, že... Já vlastně netuším, co by většina lidí řekla, protože tohle není záležitost, která se děje běžně. A ptát se, co by člověk udělal, je naprosto idiotské. Idiotské! Posrané otázky co by kdyby! Nikdy nevíš, co uděláš, dokud ta situace sama nepřijde.
Myslíš, že by ses zachoval správně? Rozhodl tak, jak bys v danou chvíli považoval za nejlepší? Morální? Etické?
Tak já ti něco řeknu. Když se na tebe řítí auto...
Je hloupé myslet, že člověk nemá čas přemýšlet. Já ho měl. Věděl jsem, co dělám. Věděl jsem, že když strhnu volant doleva, bude mě to mnohem méně bolet, ale narazím přitom do vašeho auta. Strhnout ho doprava a vyhnout se byla jediná možnost, která by mě docela určitě stála život.
Nepil jsem. Nepřekročil jsem dokonce ani povolenou rychlost. Neudělal jsem jediný přestupek. Jen... Zpanikařil jsem. Jedno špatné rozhodnutí.
A tvoje máma je mrtvá!'
ČTEŠ
Dobrý pro tebe
RomanceStalo se toho hodně. Ještě dávno předtím, než do školy nastoupil nový kluk, který vlastně nemusí být vůbec cizí. Třeba ho Monty pozná na první pohled. Třeba je to právě TEN kluk, se kterým se potkal před rokem. V tu noc. A docela možná je to chvíle...
