Dobrý pro tebe

76.

Dnešní ráno je špatné. Žádné jiné slovo mě nenapadá. Jen špatné. Alespoň tedy pro mě, protože těžko říct, co cítíš ty.

Přemýšlím, že bych ti napsal. Klidně polknu hrdost a budu první, kdo udělá vstřícné gesto. S tím problém nemám. Jenže něco mi říká, že tohle jedno gesto nespraví a pokud nepůjdeš naproti, nemá smysl něco zkoušet.

Že se vymlouvám? Možná.

Mám hrozný strach. Příšerný. Že nepřijdeš do školy. Že přijdeš, ale ani jednou se na mě nepodíváš. Že veškerá tvá pozornost bude věnovaná černovlasé. Že ten konec, o kterém jsi včera mluvil, nezmizel.

Dnešní ráno je špatné. Od chvíle, co jsem otevřel oči. Bolí mě žaludek, srdce mi buší a možná je to jen psychické, ale šíleně mě svědí jizva. Škrábu se jako smyslů zbavený a kdybych ji mohl definitivně seškrábnout z čela, dávno bych to pro tebe udělal.

Pořád tak trochu doufám. Maličká naděje, že ty a já zůstaneme spolu, pořád existuje.

Odešel jsi ve spěchu. Mluvil jsi v afektu. Byl jsi nepříčetný...

Tisíce uklidňujících myšlenek. Přicházejí jedna za druhou a já je všechny živím, protože nedokážu říct, co by bylo, kdyby...