Dobrý pro tebe

60.

Ráno jsem byl přesvědčený, že se nic nestalo. Byl to jen sen. Halucinace, protože v jakém vesmíru by bylo možné, abys myslel vážně, že...

Netušil jsem, co říct, jestli vůbec něco říkat, tak jsem se rozhodl nechat to na tobě. Jestli ta slova zopakuješ, nebo budeme předstírat, že si ze včerejšího večera nic nepamatujeme.

Uložil jsem tě do tvojí postele, ale spát jsem šel domů, protože jsem chtěl, abys měl čas promyslet si, co uděláš.

Došla mi esemeska. Psal jsi, že se sejdeme v lese. Další dlouhá, nekonečná túra. Uvědomuješ si, že pokud neprobereme to, co se včera stalo, bude to jen zbytečné utrpení? Vezmi mě raději do kavárny, odtud můžeš alespoň utéct, kdybys chtěl svoje přiznání zahnat do autu.

Vlastně netuším, co chci slyšet. Abys to zopakoval? Abys předstíral, že máš výpadek?

Stejně tomu nemůžu uvěřit. Nemůžu uvěřit, že bys mohl milovat někoho, jako jsem já.

Takže je docela možné, pravděpodobné, že to tvoje miluju tě, Monty bylo jen chvilkové poblouznění. Způsob, jak mi poděkovat, že jsem tě opilého dotáhl z baru domů a nenechal tě ležet někde ve škarpě.

Třeba to nic neznamenalo.