Dobrý pro tebe

64.

Další lístek. Zase ve skříňce.

Tentokrát po vyučování a prosil jsi, abych přišel do výtvarné učebny.

Měl jsem chuť se na to vykašlat. Vykašlat se na tebe, protože jsi o hlavní přestávce seděl vedle Randyho a smál se jeho sexistickému vtipu. A když jsem procházel kolem – nemysli, že jsem neviděl, jak klopíš zrak.

Ale budiž. Nakonec jsem chtěl slyšet, co mi k tomu všemu povíš.

Prohlížel sis nástěnku, když jsem vešel dovnitř. Ze sedmi výkresů byly tři moje a zobrazovaly komiksovou válku o zadní lavici. Nakonec vyhrál skunk, protože ti v mých kresbách vyhrají vždycky.

Byl jsem odhodlaný vejít dovnitř a dát ti všechno sežrat. Každý tvůj nádech, každé tvoje gesto, každou vteřinu, kdy jsi mě u sebe nechtěl, ale sotva jsem viděl tvůj výraz... Nikdy jsem nepřemýšlel, jaké je to pro tebe. Nikdy mě nenapadlo, že máš tak velký strach, že tě opustím.

Neopustím.

Položil jsi mi dlaně na tváře a palci pohladil po rtech.

Možná máš v něčem pravdu, možná některé věci nejdou ovlivnit a nikdy nevíme, co přinese budoucnost, ale v ten okamžik jsem jednu věc věděl naprosto jistě a nic už ji ovlivnit nebo změnit nemohlo.

Já tě tak strašně miloval.