91.

376 59 1
                                    

Na vteřinu. Krátký okamžik, než jsem rozrazil dveře, jsem věřil a doufal, že za dveřmi najdu tebe. A hned poté mi došlo, jak strašně hloupý jsem.

Na druhou stranu... Ona byla snad ještě větší překvapení.

Měla na sobě krásné bleděmodré plesové šaty a sotva se na mě podívala, usmála se.

Ahoj, řekla a přešlápla. Zadívala se na ruce, jako by v nich něco hledala, ale pak opět vzhlédla.

Ahoj, odpověděl jsem já, pořád neskutečně zmatený. Proto jsem se jí taky zeptal, proč stojí před mými dveřmi, proč není s tebou – nebo ještě lépe – proč nejsi ty s ní?

Černovlasá jen pokrčila rameny. Vykašlal se na mě, na poslední chvíli, pronesla a pak vzdychla a rozhodila ruce. Nejspíš si přála, abych ji podpořil.

Oliver, ten bídák!

Ne, tohle jsme ani jeden říkat nemuseli a nejspíš ani nechtěli.

Vzala mě za ruku a prosila, abych ji doprovodil alespoň já.

Vlastně... Udělalo mi to radost, víš?

Dobrý pro tebeKde žijí příběhy. Začni objevovat