Dnes v noci se mi zdálo, jak se milujeme. U tebe v pokoji, v modrošedém povlečení, schovaní pod peřinou, zapadnutí mezi polštáři. Možná to ani nebyl sen, spíš vzpomínka, protože není možné, aby moje fantazie vymyslela něco tak detailního.
Když jsem se vzbudil, byla v pokoji zima, ale já byl zpocený a mokré prostěradlo se mi lepilo na záda. Otevřel jsem okno a sedl na parapet. Zíral jsem do tmy a napsal ti zprávu. Byla nesmyslně patetická a hloupá a zoufalá. Asi holt není dobrý nápad psát esemesky ve tři ráno, kdy je venku tma a všechno vypadá totálně v háji.
Jenže tam nebyl nikdo, kdo by řekl, abych to nedělal. Takže... ano, napsal jsem: ať se stalo cokoli, miluju tě.
Bylo to poprvé, co jsem ti to řekl od té noci, kdy jsem tě vzbudil a vyhrkl to na tebe. Ne že bych na to přicházel vždy v noci. Ve tři ráno. Vím to už dlouho. Měsíce, dokonce déle než rok, ačkoliv tenkrát v nemocnici mi to nepřišlo tak očividné.
V tomhle jsem oproti tobě neuvěřitelně zaostalý. Promiň, jestli potřebuješ, abych ti to řekl i za denního světla. Promiň, jestli je to ten důvod, který tě drží zpátky.
ČTEŠ
Dobrý pro tebe
RomanceStalo se toho hodně. Ještě dávno předtím, než do školy nastoupil nový kluk, který vlastně nemusí být vůbec cizí. Třeba ho Monty pozná na první pohled. Třeba je to právě TEN kluk, se kterým se potkal před rokem. V tu noc. A docela možná je to chvíle...
