Dobrý pro tebe

14.

Ve výtvarné učebně trávím hodně času. A ty to víš. Respektive každý ze školy to ví, takže tvoje hrané překvapení, žes mě tam našel, bylo docela ubohé. Ale budiž, nechal jsem tě v tom, že věřím tvému blábolení, jak jsi netušil, že tady budu.

Chodil jsi pak po učebně jako lev v kleci a já se vážně snažil na tebe nezírat.

Nakreslil jsem lva se zapnutým zipem místo tlamy.

Tak už něco řekni, chtěl jsem zařvat. Řekni cokoliv.

Pral ses sám se sebou, ale já vážně nechápu proč. Dokonce myslím, že ta válka v tobě byla tak veliká, že bys sám od sebe nakonec nedokázal promluvit. Proto jsem to musel vzít na sebe já.

Lekl ses, když jsem poděkoval.

Ještě teď mám husí kůži z toho, jak ses na mě podíval.

Ty mi nikdy nesmíš děkovat, řekl jsi.

Působíš jako nejsebevědomější kluk na škole. Každý by chtěl být jako ty, ale to tě asi neviděli poté, co jsi obešel stůl a pevně mě objal.

Už dávno jsi odešel a já stále sedím v učebně a... Vůbec nevím, co si mám myslet.