Dobrý pro tebe

77.

Celou hlavní přestávku jsem brečel na záchodě.

Nevím, proč to píšu. Beztak tě to nezajímá a já v tobě vážně nechci vzbudit lítost nebo výčitky. Tohle od tebe nechci a ty to moc dobře víš.

Doufal jsem... Pořád jen v něco doufám, všiml sis? Od chvíle, cos přestoupil k nám na školu, snad ani nic jiného nedělám. Ale abych to dokončil, doufal jsem, že tvoje vyznání, i když zabalené v křiku a urážkách, značí něco víc.

Za lásku má člověk bojovat. Nebo tak nějak.

A já chtěl bojovat za každou cenu.

Nepodíval ses na mě. Neodpověděl jsi mi na pozdrav. Takže... Ano, přišel jsem za tebou, abych celou situaci zachránil, řekl něco, co nás zase spojí. Přece jsem na tebe netlačil, nedožadoval jsem se, abys se mnou mluvil před kamarády, nechoval jsem se iracionálně, tak proč ses musel chovat jako idiot?

Neukázal jsi jedinou emoci. Tvůj výraz byl kamenný a nezúčastněný, když jsi říkal je konec, Monty, smiř se s tím. To bych mohl obdivovat, protože po všem, co mezi námi bylo, muselo být těžké zůstat nad věcí.

Já to nedokázal.