Čekat na mě před domem... Dobrý tah. Přinést mi čokoládu nejspíš taky. Tvářit se pokorně, omluvit se, sypat si popel na hlavu... ano, ano a ano. Všechno správně. Ale stačí to?
V tu chvílí, když jsi stál přede mnou... Přes noc vztek zmizel, takže bylo snazší ti odpustit. Nechal jsem se uchlácholit – čokoládou i omluvnými řečmi, které jsi opakoval tak dlouho, až nešly ignorovat.
Teprve zpětně, ve chvíli, kdy jsem seděl v lavici a měl čas uvažovat, mi došlo, že jsi mi vlastně nic nevysvětlil.
Jasně, omluvil ses, ale neřekl jsi, proč ses tak choval.
A když jsem se tě na to pak zeptal po škole, ve výtvarné učebně, kde jsi kreslil bojového křečka, jen jsi pokrčil rameny.
Olivere, někdy mě ta tvoje povaha vytáčí k nepříčetnosti. A to je co říct, protože mě jen tak někdo nenaštve. Randy se mi poslední rok neustále posmíval, vymyslel přezdívku Skalp, ale nikdy jsem neměl chuť ho skutečně praštit.
U tebe mám pocit, že tě brzo praštím přímo do nosu.
ČTEŠ
Dobrý pro tebe
RomanceStalo se toho hodně. Ještě dávno předtím, než do školy nastoupil nový kluk, který vlastně nemusí být vůbec cizí. Třeba ho Monty pozná na první pohled. Třeba je to právě TEN kluk, se kterým se potkal před rokem. V tu noc. A docela možná je to chvíle...
