Dobrý pro tebe

11.

Nedokážu se s tím smířit.

Když jsem tě ten první den ve škole uviděl, myslel jsem – nebo možná doufal – že některé záležitosti v mém životě dojdou k finálnímu rozhřešení. A teď, když vím, že tomu tak nebude... Nedokážu se s tím smířit. Je stále těžší a těžší projít kolem tebe a předstírat, že tě nevidím.

Jsi sobec.

Jen proto, že tys tu záležitost v sobě nějak dokázal uzavřít, nebo umlčet, neznamená, že já taky. A máš pravdu, Olivere, nejsem tvoje starost, jenže tys to slíbil a to přece všechno mění.

Seděl jsi vedle mě, držel za ruku a řekls: „Všechno spolu zvládneme, Monty."

V tu noc, v ten jediný okamžik ses pro mě stal tím nejdůležitějším člověkem v mém životě. Jen díky tobě jsem dokázal dýchat.

Když se na tebe dívám... Vidím spoustu špatných vzpomínek, ale moje pocity k tobě jsou vlastně veskrze pozitivní.

I teď. Když předstíráš, že neexistuju.

Což mě štve.