Máš moncla u oka. A já necítím ruku.
Dát někomu pěstí nakonec není tak ulevující, jak bych myslel. Obzvlášť, když pak člověk dostane týden po škole. Asi tě to překvapí, ale ještě nikdy jsem po škole nebyl.
Nevadí mi to, protože dozor dělá profesorka Crugerová a ta učení nenávidí, takže náš jediný úkol je být ticho. A u kreslení moc hluku nenadělám.
Nakreslil jsem jezevce, co dává pěstí skunkovi.
Ty seš ten skunk, aby bylo jasno.
Ale jeden pozitivní efekt to mělo. Už nepostáváš u mojí skříňky a nestrkáš svůj jazyk, kam nemáš. A táta myslí, že jsem totální badass, což je sice kravina, ale budiž.
Jenže... Objevil se další problém.
Teď, když jsem dal svému vzteku volný průchod, částečně ze mě vyprchal. A když vyprchá vztek, zůstane jen stýskání. Očividně.
Stýská se mi po tobě, Olivere. A pokaždé, když tě vidím, jak procházíš po škole, mám dojem, že už bez tebe nevydržím ani vteřinu.
ČTEŠ
Dobrý pro tebe
RomanceStalo se toho hodně. Ještě dávno předtím, než do školy nastoupil nový kluk, který vlastně nemusí být vůbec cizí. Třeba ho Monty pozná na první pohled. Třeba je to právě TEN kluk, se kterým se potkal před rokem. V tu noc. A docela možná je to chvíle...
