Máma řídila a já seděl na sedadle spolujezdce. Byla noc. Vraceli jsme se z koncertu Lany del Rey, protože jsme oba byli velcí fanoušci.
Jestli mi vadilo jet na koncert s mámou? Ani náhodou. Máma vypadala spíš jako moje starší sestra a vždycky všechno platila. Takže výhra, nemyslíš? Navíc... Já s ní trávil čas rád.
Nepršelo. Dokonce ani nebyla mlha.
Prostě jen tma.
Jak už jsem řekl. O tom člověku toho moc nevím. Jen že byl doktor a měl tři děti. A hodně chlastal a sedl za volant. Kdyby ho nebylo, projela by naše auta kolem sebe a možná bychom se nikdy nepotkali.
Občas přemýšlím, jaké by to bylo. Asi bys neměl potřebu začínat znovu, proto bys ani nehledal novou školu. Což je logické. A zároveň je zbytečné spekulovat o takových věcech.
Protože teď jsme tady.
Moc si z toho koncertu nepamatuju. Jsou to jen ústřižky, krátké záblesky, které se sem tam vynoří. Už kvůli nim Lanu moc neposlouchám. A jestli jsem v autě pak s mámou mluvil? Asi ano a strašně bych chtěl vědět o čem, ale tyhle vzpomínky jsou pryč.
Nejspíš definitivně.
ČTEŠ
Dobrý pro tebe
RomanceStalo se toho hodně. Ještě dávno předtím, než do školy nastoupil nový kluk, který vlastně nemusí být vůbec cizí. Třeba ho Monty pozná na první pohled. Třeba je to právě TEN kluk, se kterým se potkal před rokem. V tu noc. A docela možná je to chvíle...
