92.

387 61 0
                                    

Tancovali jsme. A bylo to trochu trapné, protože nejsem zrovna nejlepší tanečník, ale černovlasá vypadala spokojeně. Naučila mě otočku a já pak do někoho nechtěně vrazit loktem. Děkoval jsem jí, že mě vytáhla, protože jsem na tebe tolik nemyslel. Některé chvíle byly přežitelné.

Jenže pak přišel ten moment, který je snad největším klišé všech trapných amerických filmů a i tady se musel stát, protože na něj většina párů čekala – rychlou hudbu vystřídal ten vůbec nejsladší slaďák, jaký jsem kdy slyšel.

Upřímně se mi do ploužáku nechtělo. Nešlo ani tak o černovlasou, jako o to, že všude kolem nás tancovali šťastně zamilované páry a já automaticky musel myslet na tebe. Jenže jsem zároveň nechtěl, aby byla černovlasá zklamaná nebo smutná, a tak jsem přese všechno natáhl ruku a čekal, že ji příjme.

Což neudělala.

Zavrtěla hlavou a pak se usmála, skoro bych řekl vševědoucně, protože měla přesně ten výraz, který značil, že ví něco, co já ne.

Naklonila hlavu na stranu a podívala se někam za mě. Aniž bych nad tím přemýšlel, otočil jsem se.

Na tebe.

Dobrý pro tebeKde žijí příběhy. Začni objevovat