Dobrý pro tebe

7.

Přijdeš si a ani se na mě nepodíváš? Nezavadíš o mě pohledem? Proč? Řekni mi proč?

Co jsem ti udělal? Co já udělal tobě? Hm? Že ti nestojím ani za... za nic. Nestojím ti kurva za nic?

Divíš se, že tě pak pronásleduju na záchod a chci po tobě vysvětlení?

Jenže v tvém světě omluva neexistuje. Prostě jsi potřeboval odejít. Cituji: Nebylo to pro tebe snadné. Ale já přece netvrdím, že bylo. Nevyčítám ti, co se tenkrát stalo. Vyčítám ti, co se stalo teď, protože jsem stál před tebou a potřeboval jsem slyšet něco... No já nevím. Cokoli!

Snažil ses zakrýt slzy v očích a já nechtěl být ten špatný. Takže když jsi prosil, abych za tebou nechodil, nemohl jsem odmítnout.

Je dobře, že spolu nemáme žádné hodiny. Takhle je mnohem snazší se ti vyhýbat.

Pořád existuje milion věcí, o kterých bych s tebou chtěl mluvit, ale... jestli to má skončit takhle, nekonečným tichem, fajn.

Budiž.

V pohodě.

Jistě.

Nevím, komu to teď a tady říkám. Asi sám sobě, protože upřímně... Snažím se být hodný a netlačit na tebe, ale tvoje rozhodnutí předstírat, že minulost neexistuje, mě neuvěřitelně vytáčí.